Přihlásit se | Registrace

Z poznámek mladého designéra

Petrius nedávno vykopl velmi zajímavý text o penězích a motivaci. Tak jsem si řekl, že zkusím napsat, jak to vidím v některých vybraných ohledech já.

Diclaimer: Text si v žádném případě nenárokuje univerzální platnost. Nechci ovšem sklouzávat k relativismu, protože to je podle mě sice může ukázat autora jako nadřazeného intelektuála, ale v praxi je pak takový text v podstatě nepoužitelný. Nálepku intelektuála už nepotřebuju dál rozšiřovat, že jo.

Text si přečetlo několik lidí (Lucka, Zappo, Kamil), kterým tímto velmi děkuji za jejich komentáře. Taky měli dost zajímavý postřehů, které jsem ale do textu nezačlenil, protože jsem ho chtěl uchovat jako svůj pohled na věc. Zároveň jsem neměl vůli z něj udělat sofistikovanější kompilát nápadů různých lidí. Proto vyzývám k debatě!

Motivace:

Disclaimer: Možná to není čistě o motivaci, ale spíš o tom, jak k věci přistoupit, abych se vůbec motivovat mohl.

Motivovat sama sebe

Mám dvě strategie dělání věcí. Buď mi přijde něco jako dobrý nápad nebo skvělý nápad. V prvním případě ho vykopnu do prostoru kolem sebe a čekám, kdo se kdy chytí. Někdy je to post na fejsbíček, někdy dvě schůzky s různými lidmi a někdy táhnu nějakou věc (pražské larpové fórum) třeba měsíc. A buď se někdo chytne nebo ne. V 9 z 10 případů z toho nic nebo skoro nic není. Dospěl jsem k tomu, že vhodná investice je zkusit něco dát na fejsbůk nebo zkusit na jedné schůzce přesvědčit předem vytipovanou osobu nebo skupinu. Víc nemá smysl.

Druhá věc je být rozhodnutý projekt realizovat, chtít do něj investovat hromadu času (a ten čas si na to reálně vyhradit). S tím souvisí rozhodnutí, že cokoliv, co neudělá někdo z týmu, udělám já. Tohle nastavení mi pomohlo věci dotahovat do konce bez zbytečných emocí a pomohlo myslím v některých chvílích lidem, se kterýma jsem pracoval.

Hodně mi začalo pomáhat udělat si před každou schůzkou plán, jak postupovat. A ten jsem uplatnil vždycky, když se zdálo, že nikdo nemá žádný jiný nápad. Ať už to byla struktura schůzky, návrh řešení konkrétního problému nebo cokoliv jiného. Většinou jsem plán nepoužil nebo z něj nezůstal kámen na kameni. Ale o tom to bylo: Je totiž mnohem jednodušší přestavět nějaký náčrt na funkční prvek hry (protože se dalo konkrétně diskutovat konkrétně, co v tom návrhu nefunguje) než ho vymýšlet od nuly.

12240906_10207733395393547_1149961849633431263_o

Motivovat tým

Diclaimer: Nejde o úplný výčet věcí, ani univarzálně platný nebo originální seznam. Jen jsou to věci, které mi přijdou užitečné k zamyšlení a sám je používám.

Nevím, jak na to přesně, ale mám několik bodů, které mi přijdou zajímavé. Samozřejmě, spoustu z těch věcí děláme více či méně automaticky, ale přijde mi, že se občas vyplatí nad nimi zamyslet:

  1. Téma.Musí každého člena týmu bavit a zajímat samo o sobě. Není dobrý, když s váma někdo spolupracuje kvůli tomu, že jste kámoši nebo tak něco a vlastně ho ta hra nezajímá. Vždycky jsem dbal na to, abychom se vyhnuli téhle situaci a tak se proti původnímu plánu tým často v počátku obměňoval.
  1. Měnit tým.To je samozřejmě nejednoznačné doporučení, ale mně se líbí. V novém týmu je možné nastavit věci líp, poučit se z minulých chyb. Je v něm víc kreativity a každý si lépe najde svoji roli v konkrétním projektu. Přichází do něj víc pohledů.
  1. Pravidelnost.Je třeba jasně nastavit, kolik času a kdy budete přípravou larpu trávit. Potřebujete jedno setkání týdně. Ono se čas od času stane, že někdo nemůže, je svátek nebo podobně. A kdybyste se vídali jednou za dva týdny, odpadnutí znamená měsíční prostoj a to je moc. Navíc, alespoň v počátku, si sice můžete rozdělit úkoly jak chcete, ale větší část týmu si svůj úkol připravuje až v den schůzky nebo cestou tramvají na místo. Proto schůzka slouží i k tomu, aby se vůbec něco někam posunulo.
  1. Pozornost.Jako hlavní organizátor neustále bojujete o pozornost. S jinými larpy (proto si nemyslím, že je dobré, aby běžný organizátor dělal na víc věcech najednou), s partnery, školou, pivem, prokrastinací. Udržovat je jí nezbytné. Hodně dělá relativně vysoká intenzita práce a vyjasnění priorit na začátku.
  1. Zábava.Aby lidé na larpu rádi pracovali, musí se rádi setkávat. Setkání nejsou jenom práce, ale z části i zábavný večer s lidmi, které rádi vidíte. Každý tým si najde něco. U Moonu jsme pili rum. U Osady 12 pivo. U Rassvetu jsme začínali každou schůzku společnou večeří. Na Kmenech vždycky někdo přinesl něco dobroučkého (někdy za trest za pozdní příchod) a na konci byly youtube párty. Nešlo to nadiktovat, prostě to samo o sobě vzniklo jako zábavná tradice.
  1. Rituály.Každý tým si vytvoří vlastní kouzelná slova, hlášky, způsob fungování. Vytváří to pocit sounáležitosti, spiklenectví a vzájemného pochopení.
  1. Respekt.To je hrozně důležitá věc, uznávat určitá specifika jiných členů týmu. Že Duli nedává pozor, že Louda je zpruzenej když přišel po dvanácti hodinách z práce, že Hampi rozebírá něco, co se dá říct dvěma větama pět minut, že Shaika koulí očima, když se řekne „teorie“, že Drrak říká, že je vlastně hloupej a nerozumí tomu. Často si z toho v týmu děláme srandu, ale je důležité to mít pod kontrolou tak, aby to tomu, na koho je sranda mířena, nějak neubližovalo. Což se dá částečně děje i tím, že si všichni dělají (v dobrém) srandu ze všech.
  1. Cíl.Každý larp, který dělám, má cíl a vizi, kterou má někde napsanou a rozhoduje podle ní sporné body. Na vizi pracují pokud možno všichni, může se postupně měnit, ale ne arbitrárně z rozhodnutí. Dokud všichni vidí světlo na konci tunelu, může to fungovat. Je strašně důležité, aby lidi v týmu viděli jednotlivé kroky v širším kontextu, jejich smysl a měli v ně důvěru.
  1. Mít zálohu.Vždycky jsem měl v týmu člověka, který za mě zaskočil, když jsem ztrácel motivaci, pohltil mě reálný život nebo jsem prostě ležel doma s rýmičkou (!sic). Vždy jsem na tom s ní nebo s ním byl domluvený předem. A bylo to super.

Motivovat hráče

Možná je to divné, ale přijde mi, že to je taky důležité. Moc nevím, jak na to. Aby lidé četli materiály (snažme se je udělat co nejpřehlednější), měli vhodná očekávání a vůbec tak nějak tušili, co jedou hrát.

Moje zkušenost: Nevím jak, ale na většině larpů, co jsem v poslední době pořádal, se stalo to, že když jsem se v neděli ráno vzbudil, byla značná část věcí uklizená nebo v procesu uklízení. To je prostě super!

Moje zkušenost 2: Velmi nám u Kmenů záleželo, aby hráči přijeli na hru připravení a včas. V přihlášce jsme dali v nadsázce slevu za to, že se člověk zaváže přijet včas a přečíst si materiály. A ono to opravdu fungovalo. Nezačali jsme nikdy víc než o hodinu později oproti oficiálním plánům.

Tomu se chci věnovat podrobněji a detailněji v samostatném textu někdy v budoucnu.

Peníze:

Disclaimer: Následující text se nesnaží problém vyřešit. Chci jím ukázat, jak to dělám já v praxi. Chci taky zdůraznit, že úplně respektuju jiné přístupy a neříkám, že ten můj je jediný správný.

O penězích za larpy se vede diskuse přinejmenším od roku 2007, kdy se začaly objevovat první autoři, kteří za svoji hru chtěli víc než 200Kč. Diskuse se objevuje se dodnes a dál bude. Samozřejmě, řešením této debaty je akceptace mnohočetnosti podob larpu (“Ať si každej dělá, co ho baví, a jezdí, kam se mu líbí”). K tomu ostatně dospívá většina diskusí už řadu let. Přesto bych chtěl na v několika odstavcích zmínit několik dílčích témat.

Kdybych to měl shrnout: Stejně jako jsem kdysi vedl skautský oddíl, dělám dneska larpy. Je to můj koníček, vím proč ho dělám, k čemu je to dobré, co mi to dává a proč mě to baví. A ve skautu jsme se nikdy nebavili o tom, že bych za svoji činnost měl mít peníze.

Co jsou náklady larpu?

Tato otázka je podle mě zcela klíčová, protože umožňuje následnou debatu. Je totiž šedá oblast nákladů, ve které není jednoznačné určit, zda je třeba je počítat do finančních nákladů, nebo ne. Kromě spíš drobnějších materiálních věcí (Mám jít tisknout do copy general nebo mám někomu říct, ať tiskne doma nebo v práci? Mám si jako organizátor zaplatit piva na místě? Mám si kostýmy nechat vyprat v čistírně, nechat si zaplatit za prací prášek nebo to mám udělat zadarmo? Jak platit „propagaci“ a „marketing“? Kdo platí telefony?) je to otázka především toho, jací lidé mají na odměnu nárok.

Nejčastěji je finančně odměňováno několik lidí: administrativní práce, hlavní organizátoři a výrobci kostýmů a rekvizit (Lidé, kteří pomáhají s organizací, bývají odměněni pivem). Jsou to náklady nebo část zisku?

Moje zkušenost č. 1: Jsou věci, které opravdu nikdo z týmu nechce a/nebo neumí dělat. Takové věci je pak třeba zaplatit. Vždy v týmu uděláme alespoň pokus o to udělat nebo sehnat něco zadarmo (tisk…), ale jsou věci (šití kostýmů), které nakonec zaplatíme. U Kmenů Drrak dostal 20Kč za hodinu práce, u Rassvetu jsme nechali švadlenou našít uniformy, na které jsme si netroufali. Vždy se našel dobrovolník na administrativu, tu jsme řešit nemuseli. Do budoucna bych chtěl platit lidi, kteří budou na místě konání uklízet nebo stavět (a já si třeba nemusel brát dovolenou). Peníze mají také výhodu, že pokud nejde o symbolickou částku, jsou mnohem jistějším prostředkem k tomu, jak zajistit aby se věc stala, než jiné motivátory.

Moje zkušenost č. 2: Musíme si pomáhat. Přijde mi skvělé, když mi někdo nabídne pomoc nebo mi dá něco zadarmo, protože mu přijde, že dělám dobrou věc. Snažím se to dělat stejně. Třeba nám Jarin na Rassvet (na všech deset uvedení) vždycky půjčil pistole a tvrdošíjně odmítal jakoukoliv odměnu, a za to si ho moc ceníme. Tým Dance Macabre s námi dělal veřejné promítání našich dokumentů a nechali nám celé dobrovolné vstupné, protože jsme byli v mínusu. U nás doma zas čas od času dostaneme pytel kostýmů na vyprání, protože máme velkou pračku i sušičku. Newman nám přijel pomoct na Kmeny a Louda na Rassvet za bráníky. A tak dál a tak dál.

Moje zkušenost č. 3: Je důležité, co s penězi uděláte. Je zkrátka lepší říct, že za přebytek půjdete na společnou večeři (nebo třeba do escape room) s dobrým rumem než dát ty tři stovky každému autorovi jako “plat” (Nejlíp pak se slovy: “A tady máš za svých 245 hodin práce pět korun na hodinu”).

Transparentnost

Problém podle mě není cena jako taková, ale transparentní účetnictví (tím nemyslím otevřený účet, ale přehledně říct, za co zhruba to je). Zvlášť, pokud bych rád získal nějaké další peníze. S tím souvisí to, že řeknu, co je náklad larpu.

Moje zkušenost: Vždycky jsem na dotaz k ceně hry zhruba řekl, za co to vstupné je (třeba u Rassvetu jde 700 na ubytování, 300 na jídlo a vodku, 100 na benzíny a drobnosti, 100 šlo na kostýmy, teď jdou do rezervy)

Dá se na larpu vydělat?

Ano, dá. Tedy dá se vydělat na jeho uvedení. Nedokážu si představit, že by byly zaplacené hodiny vývoje a všeho okolo. Tedy za předpokladu, že se larpy nestanou oblíbené jako fotbal nebo do nich nepůjdou grantové peníze.

Vím to z Kmenů a Skoro Rassvetu. U obou her je poplatek hráče 1200 Kč. U Kmenů jsou rozpočítané náklady na hráče 1000 Kč, u Rassvetu 1200 Kč. Myslím, že Kmeny je možné naplnit za 1800 Kč a Rassvet klidně za 2400 Kč. Obě hry vyžadují minimálně pět lidí v organizaci. Hypotetický zisk za Kmeny je tedy 800Kč x 30 hráčů, tj. 24 000 tisíc. Za Rassvet 1200 Kč x 15 hráčů, tj. 18 000 Kč. Za víkend práce je to pořád teoreticky kolem 4000 Kč pro každého z organizátorů. Jako student jsem měl i výrazně horší brigády. Podobně by se dalo vydělat 700 Kč za běh Moonu (při ceně 150 za člověka bez nájmu prostor) – což je za večer pro jednoho taky smysluplné. Nebo na Osadě 12 (kde jsou náklady něco přes 500 Kč, takže nám letos nejspíš zbude na společnou večeři).

Moje zkušenost: Několikrát jsme se o tom třeba v týmu Rassvetu bavili. A vždycky jsme dospěli k závěru, že to dělat nechceme, i když to pak znamenalo, že jsme hru přestali dělat úplně. Dokud jsme uváděli Moon, měli jsme díky systémům cen nastaveným organizátory festivalů po 10. uvedení pokryté náklady na rekvizity. Nejprve jsme je poctivě propíjeli, pak jsme se rozhodli je investovat do dalších her, které to potřebovaly. A tak jsme dali našich 5000 korun do Bucaňera.

Jak nacenit larp?

Skoro vždycky se nám stalo, že u larpů vznikly nějaké vícenáklady (na benzín, ztracené rekvizity, rozbité půjčené věci, nedostatečné množství nějakých potřebných dekorací, atp.), Taky nikdy nevíte, kolik budete mít reálně platících lidí, kolik uděláte běhů (typicky u Moonu jsme rozpočtovali náklady na 10 opakování, udělali jsme jich nakonec skoro třicet, ale klidně jich mohlo být jen šest) a podobně. Proto si myslím, že je rozumné k předpokládané ceně přidat 10 až 20 % jako zálohu.

Také jsem zastáncem přístupu, že by pro mé larpy neměla být překážkou cena (ale zároveň je chci dělat s velkou produkcí). U Kmenů jsme řekli, že pro nás je cena pokrývající náklady 1200 Kč a dali jsme možnost vybrat si vstupenku za 900, 1200 a 1500 korun podle toho, jaký má člověk příjem (a reálně se lidé rozdělili tak, že zhruba 37% platilo 900, 20 % 1200 a 43% 1500, takže v průměru jsme byli velmi mírně nad cílovou částkou). U Moonu jsme lidem dali možnost koupit si placku a pozvat nás na pivo. U Rassvetu jsme vyrobili placatky a prodávali je se ziskem. Vždy jsme se snažili říct, jaké jsou náklady (u placatek byly náklady 160 Kč a prodávali jsme je za 300 Kč) a kolik vyděláváme.

Co s tím dál?

Nevím:) Chtěl jsem jenom nějak přispět do diskuse, která mi přijde zajímavá a dává mi smysl. A třeba se z další diskuse něco dalšího vyvrbí.

Jeden komentář k příspěvku “Z poznámek mladého designéra”

  1. Od El Zoido,

    Díky za článek, je to velice pěkné a inspirativní shrnutí!

Zanechte komentář

Nejčastější štítky

Archivy