Airsoft je sport a narozdíl od dřevěných bitev se tím netají. Ve své nejjednodušší podobě nemá s larpem příliš společného, ale těch podob může být výrazně více.

V termínu 11. – 13. 4. 2008 pořádal airsoftový klub Wolfpack v bývalém vojenském prostoru Milovice akci Abkhazia, označenou jako vojenská simulace s prvky larpu. O tom, jak se to celé povedlo, budou následující řádky, které se pokusím spojit s bližší analýzou.

Na začátek je dobré osvětlit si několik základních faktů. Airsoft může hrát každý, kdo má alespoň základní fyzickou pohyblivost a není úplný pacifista, má airsoftovou zbraň a ochranné brýle. Zde nastává první disproporce oproti larpům. I když není airsoftová zbraň nic levného (naopak, pokud chcete ve vybavení trochu udržet krok s konkurencí, bude vás to stát celkem hodně), je členská základna příznivců airsoftu výrazně početnější než ta larpařská. Vysvětlení je asi ve složitosti pravidel. Ta airsoftová jsou velice jednoduchá, chtělo by se říci až primitivní, a jsou založena hlavně na fair play. Samozřejmě je to taky dostatečně akční a adrenalinové. Žádné složitosti s hraním role, prostě běháte po lese sám za sebe a střílíte. Není to žádné vytvoření charakteru vojáka se všemi problémy plynoucími z mise a jeho ztvárnění. Jenomže může být. Když to smícháte s larpem. Pravdou ovšem je, že pravověrným airsofťákům se tohle nemusí tak úplně líbit a mnozí to ani nepochopí jako přínos.

Vojenská základna

Ukázalo se to i na Abcházii, ale popořadě. Zvolený prostor bývalého sídliště pro ruské vojáky, dislokovaného na Milovické základně, je pro akci zpodobňující válečnou zónu města naprosto ideální. Přímo fascinující kulisy vybydlených paneláků, ploch zarostlých náletovou vegetací a polorozpadlých staveb nejrůznějšího charakteru, vytváří atmosféru, která vás okamžitě vtáhne. Když už nic, můžete alespoň hodiny pozorovat, jak se příroda snaží získat zpátky nadvládu nad kusy betonu. To však nebylo potřeba. Úderem půlnoci se meeting asi osmdesáti civilistů změnil v demonstraci, proti které se postavila asi dvacetičlenná jednotka po zuby ozbrojených vojáků, snažící se udržet dav pod kontrolou. Simulace napětí byla během chvíle dokonalá. Hluk, pískot, skandování hesel, dav a proti tomu trochu zmatení vojáci, mířící vám světlem do obličeje a mluvící anglicky. Ano, anglicky. Wolfpacku se totiž podařil pro larpovou scénu naprosto nevídaný kousek, akce měla obrovskou mezinárodní účast. Slovinci, Maďaři, Švédi, Poláci, Litevci, Slováci, Rusové, Švýcaři a možná jsem na někoho zapomněl. Celé akci to dodalo naprosto nevídaný rozměr, o kterém se české larpové scéně může jen zdát. Po rozchodu demonstrace se celá hra ubírala směrem klasického larpu, hráči-civilisté (Abcházové) plnili herní úkoly jako např. destilace vodky a hráči-vojáci (Gruzínská armáda) hlídkovali. Občas někde zazněl výstřel, ale žádná divoká přestřelka se nekonala. Poměrně věrně to simulovalo situaci, jakou by člověk čekal od válečné zóny ve městě v klidnějším období. Jako civilistovi pašerákovi mi tahle situace generovala nejedno poučení. Musím si pro příště pamatovat, že potřebuji nějakou hodně slabou, nejlépe zelenou baterku, neboť v neznámém terénu člověk musí vidět, ale nebýt pro hlídky tak snadno viděn. Skoro to hraničilo s akcemi zážitkové pedagogiky.

V podobném duchu se vedly i akce následujícího rána a dopoledne. Z ulic sice zmizela Gruzínská armáda, ale objevily se patroly jednotek OSN, které prohledávaly a legitimovaly takřka každého a na každém rohu. Nicméně postupně se tu objevovaly situace, o nichž pochybuji, že by mohly mít nějaký reálný základ. Protože už bylo mezi civilním obyvatelstvem poměrně dost zbraní, začalo se taky střílet. První na ráně byli vojáci modrých přileb. Postupem dne se tato zvláštní situace ještě prohloubila. Co na tom, že v běžné realitě se napadení jednotek Spojených národů řeší na půdě Rady bezpečnosti jako poměrně velká krize. Tady šly ztráty modrých přileb do desítek a nikdo s tím nic nedělal. Uměl bych si představit mechanismy, jak na straně pravidel, tak reálného velení, které by na tohle uměly reagovat. Na druhou stranu, pomalu se začalo projevovat výrazné přiklonění velkého množství hráčů k airsoftu. Zkrátka si spousta lidí už chtěla zastřílet. Možná by pomohlo nějaké uvedení civilistů do hraní rolí, taková malá kuchařka ve smyslu co, jak a proč hrát.

Masakr civilistů

Situace ale zcela nezadržitelně vygradovala i ve vojenské části. Celé dopoledne se uzavřelo demonstrací u Gruzínské základny, kde byl prakticky celý dav civilistů postřílen z kulometů. Pravda, po vyprovokované akci, kdy první se objevila pistole v rukou civilisty, zazněl výstřel a na straně Gruzínců šel k zemi jeden z kulometčíků. Modré přilby dorazily asi minutu po kulometné salvě a jen zdokumentovaly mrtvé. Původní idea, s níž jsme jako civilisté na akci jeli, že se vzhledem k cenám zbraní a možnému přístupu k herním penězům asi ke střílení vůbec nedostaneme, vzala po této demonstraci za své. V offzóně, tedy prostoru pro oživování padlých, nám totiž bylo řečeno, že si máme vzít svoje zbraně a přidat se k povstalcům. Až později jsme se dozvěděli, že takto reagovali organizátoři na požadavek zahraničních účastníků hrajících Gruzínskou armádu, kteří si přijeli zastřílet a vyhrožovali, že když se nezačne něco dít, tak se sbalí a jedou pryč.

A tak se to celé zvrhlo ve střílečku či airsoftovou terminologií – kropenici. Pravda, zajímavé to rozhodně ještě chvíli bylo, ale už tomu chybělo zmiňované hraní rolí. Najednou jste v tom sami za sebe, případně za tým. Je to rychlé, neosobní, vidíte v zaměřovači někoho, tušíte nepřítele, stisknete spoušť. Stejně tak sice nevíte odkud přiletí kulička vám, ale to moc neřešíte. Než došlo k našemu prvnímu střetu, museli jsme se ještě přidat k povstalcům. Znamenalo to asi kilometrový přesun do lesa na povstaleckou základnu. Povstalce měli hrát Rusové, ale na první pohled bylo vidět, že to až tak úplně nehrají. Naopak, ze všeho, co dělali, bylo vidět, že tohle mají víc než natrénované. Napřed nás legitimovali, kamaráda, co si zapomněl průkaz, rovnou odzbrojili, oddělili od nás a později i přes přimlouvání vyšších šarží rovnou popravili. Z každého pohybu a jejich rozmístění bylo vidět, že tohle má spíš reálný základ, než že by šlo o hru. Když nám pak jeden z Rusů s postavou stěhováka trezorů řekl na adresu našeho výcviku „No simulation„, začali jsme pomalu litovat. Nakonec se to celé z důvodu nedostatků v našich průkazech (nikdo nám dopředu neřekl, že bychom s sebou měli mít fotky) ale odehrálo jinak. Napřed nás taky chtěli zastřelit, ale pak nás pustili, abychom se vrátili pro věci. Po menších problémech jsme se tak vraceli do města jako do bojové zóny.

Celý herní prostor Milovického vojenského prostoru je pro podobné přestřelky jako dělaný. Nicméně z mého pohledu, pokud nevíte, proč střílet, se to časem omrzí. Navíc se poněkud nedostávalo velení a tím pádem ani přehled o situaci. Nakonec jsme si na nějakou chvíli šli sednout mimo hru. Situace se trochu zlepšila se soumrakem, kdy se dalo plížit okolo Gruzínské základny a ostřelovat ji. Nicméně, kdo a kolik uznával v nočním boji zásahů, je mi trochu záhadou. Na obou stranách se totiž objevilo nemalé množství kulometů s elektrickými podavači kuliček ze zásobníků a přesto se v některých evidentních případech moc neumíralo. Možná je to ale daň za tu hromadu vojenského vybavení, zásah kuličkou totiž přes neprůstřelnou vestu neucítíte. O půlnoci to celé skončilo.

Dobové noviny Pravda

Když bych to měl celé zhodnotit jako vyznavač larpů, tak první část byla skvělá, druhá byla poslabší. Naopak to viděli vyznavači airsoftu. Nicméně tak je to u akce v tomhle duchu správně. Musím proto souhlasit s organizátory, že vyhráli oni. Nikomu se nic nestalo a připravili akci pro tak trochu nesourodé skupiny, při které si mohli dobře zahrát všichni. Zmíním samozřejmě i pár negativ. Předně si myslím, že ve hře mohlo být lépe zakomponováno několik herních úkolů, uvádějících alespoň ty pozornější více do problematiky hraní rolí. Spousta lidí si nakonec připravila nějaký herní úkol sama. Viděl jsem kupříkladu nádherné video natočené reportérem CNN z únosu příslušníka modrých přileb. Možná by bývalo lepší nestanovit na začátek tak jasné podmínky pro civilisty a pak je naráz změnit. Tady možná vadila právě absence nějakého jednotnějšího velení. Spousta informací by se do hry mohla dostat i jinak než sdělením mrtvolám na offzóně. Pokud už existuje hraní na nějaké politické body, mělo by asi věrněji simulovat skutečnost. Zabíjení příslušníků jednotek OSN je myslím výrazně větší problém, než jak to bylo pojato.

Celá akce měla ale obecně více pozitiv než negativ. Předně bych vyzdvihnul účast lidí z poloviny Evropy. I přes malé problémy také hodně vysoký stupeň fair-play. Herní prostor. Perfektní zázemí, včetně stánku s občerstvením a nealko pivem a vysokým stupněm dodržování prohibice, alespoň na první pohled. Osobně mě překvapilo, že jsem za celou hru potkal snad jen jediného člověka, o kterém bych si nebyl jistý, že nepožil. To je třeba na bitvách dřevěnými zbraněmi naprosto nevídané. Rovněž poměrně nízká byla úroveň neherního zahálení hráčů. Ta hra prostě vtáhla lidi do sebe, přičítal bych to sice mimo jiné vysoké akčnosti airsoftu a faktu, že spousta hráčů je, ze svého působení v nejrůznějších jednotkách, zvyklá na nějaký druh vojenského velení a organizace. V neposlední řadě si člověk mohl prohlédnout spoustu krásných vojenských udělátek, noktovizory počínaje, přes různé výstrojní systémy až po ruský ZIL s raketou FROG.

V zásadě podobných akcí jen houšť, larp i airsoft jsou fenomény a jejich prolínání brání jen nedostatek znalostí o jedné či druhé straně. Rozhodně se nedá říct, že by si neměli co předat. Wolfpack v tomhle odvedl dobrou práci.

Stránky akce: http://www.wolfpack.cz/akce/news.php?newsid=104

Tento příspěvek byl publikován dne 22. 4. 2008 (Úterý) v 17.57 v rubrice Reportáž. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.