Půlnoční cirkus opět v Praze!
Pokaždé, když artistovi uklouzne ruka na hrazdě. Pokaždé, když klaun po ráně do zátylku zůstane mezi pilinami ležet o vteřinu déle. Ve chvíli, kdy skousne lví tlama a principál sáhne pro revolver. V těch okamžicích každý cirkus balancuje na hraně mezi zábavou a tragédii.
V Půlnočním cirkusu je jenom tahle hrana.
Na prahu jedenadvacátého století Půlnoční cirkus stále cestuje nazdařbůh světem, stejně jako kočovníci před dvěmi stoletími. Kamkoli přijede, sehraje pouze jedno večerní představení a ráno po něm zbude jen udusaná tráva, trocha pilin a pár zapomenutých kolíků, celých rudých rzí. Vypráví se o něm spousta historek, ale všechny se podobají spíše chimérám z kouře, které zmizí při prvním zafoukání.
Po několika letech se Půlnoční cirkus opět vrátil do Prahy, aby zde sehrál pro veřejnost jedno jediné představení; a pak se opět vytratil s ranní mlhou.
Někdy směšní, někdy nePůlnoční cirkus je víkendový larp podepsaný dvěma známými pražskými tvůrci, a sice Sombrou a Ambeřanem. Jedná se o hru s neotřelou koncepcí, která poněkud převrací zažitý stereotyp vztahu mezi cizí postavou (dále jen CP) a hráčem. Staví totiž na dvou různých herních rovinách.
Ta první zahrnuje zhruba třicet hráčů (z nedostatku lepších termínů budu používat označení CP), kteří představují prapodivný ansámbl Půlnočního cirkusu. Smutní mimové, slepé věštkyně, zlí klauni a podobné pokroucené figurky z cirkusů minulého století.
Představovat roli nějakého komedianta ovšem od hráče vyžaduje skutečně umět nějakou komediantskou dovednost, takže se mezi CP sešli poměrně zruční mimové, žongléři, či plivači ohně. Všichni tihle smutní komikové konce měli mezi sebou nastavené vnitřní vztahy a v rolích strávili celý herní víkend.
Představení, které měl Půlnoční cirkus odehrát veřejnosti tedy bylo naprosto reálné. Již nějakou dobu před larpem se po Praze šířily letáky, které zvaly veřejnost na představení do DDMka, kde se celý larp odehrával. Právě tahle nutnost prezentace veřejnosti pomohla nasadit laťku, díky které Cirkus nakonec vypadal spíše jako cirkus, než jako školní besídka s veselými vystoupeními.
Skupina plivačů ohněDruhá herní rovina pak zahrnovala příběh mladíka, Ondřeje Mráze, se kterým se před několika lety – právě po návštěvě Půlnočního cirkusu – rozešla jeho dlouholetá přítelkyně. A protože zmizela nad ránem stejně jako Cirkus, nikdo už Ondrovi nevymluvil, že ji podivní komedianti unesli. Ve svém bludu setrval několik let, až se Cirkus konečně vrátil do Prahy. Steskem pološílený Ondra je pevně odhodlaný v kulisách cirkusu najít svoji osudovou lásku. Společnost mu dělají starší bratr, přítel z dětství a stárnoucí kardiochirurg.
Role těchto „nenáhodných“ návštěvníků cirkusu jsme ztvárňovali ve složení Afri (přítel), Gekon (Ondřej), Lorgan (doktor) a já (bratr). Byli jsme tedy malá skupinka hráčů, která interagovala s větší skupinou – komedianty. Cirkusu se tak podařilo vytvořit velmi živé prostředí, kdy kolem nás probíhal běžný cirkusový cvrkot.
Věc, kterou jsem vnímal jako nedořešenou, byla vzájemná provázanost hráčů a CPček. Chápu, že z logiky věci jsme měli být v cirkusu spíše rušivým elementem, nicméně nějaké spojení hráčských postav s postavami artistů by hře pravděpodobně přidalo náboj, který by ji pomohl táhnout v pomalejších chvílích. Většina cirkusáku pro nás – hráče – byla totiž bohužel pouze stafáž. Oni si hráli svoji hru – my jsme si hráli svoji hru, ale styčných bodů mezi námi bylo během dne bohužel spíše méně.
Naštěstí byl ale tento lehce rozpačitý pocit přehlušen velmi silným finále. Jak už to tak totiž bývá, chapadla smutných komediantů se kolem nás postupně utáhla mnohem silněji, než jsme čekali a v závěru se hrálo opravdu o hodně.
Ale to už neprozradím, abych případným dalším hráčům nezkazil jejich vlastní noc v tom zvláštním Půlnočním cirku.
Hodnocení hry: 6/10
Osobní hodnocení hry: 8/10
(i přes osobně silný dojem ze hry jsem z pozice hráče cítil, že některé věci nebyly dotaženy zdaleka tak, jak dotaženy být mohly)
Autor recenze: Lischai
Autor
Lischai – Pavel Gotthard 
Osobní hodnocení – Lischai:
Herní materiály – Příliš obšírné/Obšírné/Optimální/Stručné/Příliš stručné
Příliš stručné -> Herní materiály bohužel téměř neexistovaly. Vyjma krátkých motivačních úvodů (byť z profesionálního Sombřina pera) jsme do ruky nedostali vůbec nic. V průběhu hry to sice až nevadilo, hezký pocit z „něčeho do ruky“ mi však trochu chyběl.
Technické provedení – Vynikající/Dobré/Dostatečné/Bídné
Dostatečné -> Larp se odehrával v DDM, které bylo lehce přezdobeno a přikrášleno sem tam látkou, sem tam obrázkem. Obecně to bylo v poměru cena/výkon odvedeno dobře, nicméně jistou rezervu v tomto bodu cítím. Místnost „Strašidelného domu“ totiž byla odvedena naprosto precizně.
Délka hry – Zbytečně dlouhá/Mohla být kratší/Optimální/Mohla být delší/Příliš krátká
Optimální
Tempo hry – Hra se vlekla/Hra se místy zadrhávala/Hra běžela svižně/Hra běžela až moc svižně(zvolnil bych)
Hra se místy zadrhávala -> Občas opravdu nebylo co dělat jiného, než čekat až se příběh samovolně vyhrotí.
Atmosféra – Strhující/Velmi dobrá/Přiměřená/Ucházející/Nijaká
Velmi dobrá
Náročnost hraní – Vyčerpávající/Velká zátěž/Přiměřená/Pohoda/Levou zadní
Pohoda -> Hra – až na malá intermezza – nebyla nijak psychicky náročná.
Reflexe (povídání po hře) – Velmi povedené/Vyhovující/Šlo to/Bídné
Šlo to -> Opět „reflexe“ znamenalo spíše shrnutí příběhu, než nějaké ucelení dojmů. Necítím to vyloženě jako chybu, která by mě pálila, nicméně si trochu myslím, že by to šlo i o fous lépe.
Cena za hru – Vysoká/Přiměřená/Nízká
Nízká -> Vstupné bylo dobrovolné. Za hru tohoto formátu bych zaplatil do 400 korun.
Hra mé očekávání – Předčila/Naplnila zcela/Naplnila částečně/Nenaplnila
Naplnila částečně -> To bylo ale způsobeno pouze tím, že jsem se vlivem kolujících mýtů ztratil ve svých fantasmagorických představách.
Sami sobě byste hru – Doporučili velmi/Doporučili střídmě/Doporučili jen v určitém rozpoložení/Nedoporučili
Doporučili střídmě -> Půlnoční cirkus byl rozhodně zajímavý larp a jsem rád, že jsem se ho mohl zúčastnit. I když pořád cítím rezervy neznamená to, že to byl larp špatný.
Osobní hodnocení – Gekon:
Herní materiály – Příliš obšírné/Obšírné/Optimální/Stručné/Příliš stručné
Optimální – postavy jsme si tvořili sami a mohli jsme je tak nafouknout, jak jsme jen chtěli. Na jejich bázi pak organizátoři vytvořily dvě fotky ze života postav, které měli postavu směřovat k cirkusu a jeho tajemstvím.
Technické provedení – Vynikající/Dobré/Dostatečné/Bídné
Dobré -> Zde mi nezbývá, než souhlasit s Lischaiem. DDM vypadalo skvěle, ale pro hodnocení vynikající by bylo třeba Šapitó s manéží ;) Nicméně byl jsem spokojen.
Délka hry – Zbytečně dlouhá/Mohla být kratší/Optimální/Mohla být delší/Příliš krátká
Optimální -> Hra byla původně naplánována až do neděle, ale její ukončení pro hráčské postavy v průběhu sobotní noci po vyvrcholení příběhu jsem přivítal s nadšením.
Tempo hry – Hra se vlekla/Hra se místy zadrhávala/Hra běžela svižně/Hra běžela až moc svižně
Hra se místy zadrhávala -> Toto jsem vnímal spíše objektivně, subjektivně jsem měl neustále co hrát dovnitř a tedy pro mne hra běžela svižně.
Atmosféra – Strhující/Velmi dobrá/Přiměřená/Ucházející/Nijaká
Velmi dobrá, v závěru jednoznačně strhující. Atmosféra cirkusu byla rozhodně velmi hmatatelná, cirkusáci nevypadávali z rolí a nešetřili děsem. Závěr je pak pro mne jedním z nejsilnějších larpových zážitků vůbec.
Náročnost hraní – Vyčerpávající/Velká zátěž/Přiměřená/Pohoda/Levou zadní
Velká zátěž -> Hra pro mne byla docela psychicky náročná. Nemalou část psychické náročnosti tvořil Ondřejův a můj vztah k roli Markéty a její představitelce. Nicméně vzrůstající obavy či konflikt sobecké a nesobecké lásky a následná katarze a přerod postavy pro mne posunuli tuto roli do jiné než pohodové roviny.
Reflexe (povídání po hře) – Velmi povedené/Vyhovující/Šlo to/Bídné
Vyhovující -> Shrnutí příběhu, pravidla a principy cirkusu či vztahy mezi ansámblem mne rozhodně zajímaly, nicméně samotné velké reflexi jsme se coby mimopražští vyhnuli odjezdem zpět do Brna.
Cena za hru – Vysoká/Přiměřená/Nízká
Nízká -> Vstupné bylo dobrovolné. Souhlasím s Lischaiem: za hru tohoto formátu bych zaplatil do 400 korun.
Hra mé očekávání – Předčila/Naplnila zcela/Naplnila částečně/Nenaplnila
Naplnila zcela -> Ač jsem ještě v cestou do Prahy v autě pochyboval, celou dobu jsem se těšil na úžasný zážitek a toho se mi i dostalo.
Sami sobě byste hru – Doporučili velmi/Doporučili střídmě/Doporučili jen v určitém rozpoložení/Nedoporučili
Doporučili velmi -> Jsem vděčný za to, že jsem si mohl prožít Ondřejův osud a závěr larpu samotný ve mě ještě dlouho zůstane.
Osobní hodnocení: 9/10