S batohem se svěcenou vodou, dřevěnými kůly a křídou v doprovodu tří společnic jsem něco po desáté dopoledne 21. listopadu 2009 vstoupil do kulturního domu plný nadšení jako hráč, ale má postava měla už tehdy srdce v kalhotách.

Co jsem o Půlnočním cirkuse věděl? Přijíždí do Prahy jednou za rok a je to obrovská událost, na kterou se lidi chodí dívat s úžasem. To bylo v rozporu s mým pozorováním, neboť podle bilance návštěvníků, je odcházejících vždy o něco méně, než vstupujících. Záhada pro Bohumila Tkadlece jako dělaná.

Nebudeme to zbytečně prodlužovat. Do Půlnočního cirkusu můžete vstoupit třemi způsoby. Jako obyčejný smrtelný návštěvník, zaměstnanec cirkusu nebo hráč. Návštěvník a hráč mají ze začátku dost podobnou roli. Přijdou po otevření a…

Tady je první překvapení. Vstup se neplatí. Hned po příchodu dostanete sto principálek a těmi platíte nejrůznější atrakce, dokonce i jídlo a pití. Darování peněz je čistě na vaší dobrotě srdce, když chcete ocenit kvalitu představení.

Zrození postavy

Začátkem jsem stručně přiblížil Půlnoční cirkus, ale teď bych si vás dovolil seznámit s Bohumil Presley Tkadlecem a procesem jeho zrodu.

Jestli jste pevně rozhodnuti býti hráčem a skutečně se vám tak poštěstí, myslete především na jednu věc. Čím hlouběji proniknete do duše člověka, jehož vaše sny a nápady přivedou k životu, tím reálnější se stane nejen pro vás, ale i pro ostatní. Ze začátku to šlo ztuha, ale vydržel jsem a získal tak nezapomenutelnou odměnu.

Seznámil jsem se s organizátory a ti mi řekli, co přibližně od postavy očekávají. S ostatními hráči jsme se domluvili na společné minulosti. Můžete hrát úplně sami a od ostatních se distancovat, ale není nad rozhovory mezi spolužáky či hašteření se sourozencem, hra vám pak bude připadat osobnější a opravdovější.

Bohumil byl jedna ze dvou postav, které mě napadly. První ráda říkala oplzlé vtipy, ale Bohouš – nervózní, paranoidní a ustrašený – nakonec zvítězil. Jeho neustálé drobné poznámky tužkou mě dodnes straší ve snech. První nástin postavy mi připadal plochý, bezrozměrný a trochu nudný. Zaměřil jsem se pak na detaily, zlozvyky, chování ve společnosti i v soukromí. Organizátoři rádi přispěli pár radami, aby mi pomohli vytvořit postavu šitou na míru.

Odeslal jsem koncept, i když stále nehotový a s podezřením, že takhle to asi nepůjde, a dočkal jsem se překvapení. Má postava ožívá v krátké povídce, nabývá konkrétní podoby a získává vysněný charakter. V tu chvíli seděl Bohouš vedle mne v černé mikině s keltským drakem a chrlil jednu uštěpačnou poznámku za druhou. Stačilo jen vymyslet důvod návštěvy Půlnočního cirkusu a byl jsem v podstatě za vodou. Organizátorům však práce teprve začala. Nemusíte se bát, že přijdete do cirkusu jen tak bez důvodu, o to se organizátoři postarají. Chudák Bohouš byl vykolejený od první chvíle a nebýt jeho společnic, asi by se zhroutil. Ony také prožívaly svá soukromá muka o nic menší, než ta jeho.

Vstupme do šapitó

Po příchodu jsme já a mé společnice zamířili do čajovny rozdělit úkoly, které budeme plnit, a při té příležitosti jsme si mohli objednat čaj, případně i palačinky. V tu chvíli mé srdce zaplakalo. Vůně byla opravdu lahodná, ale jako správnému paranoikovi mi nezbývalo než jen mlsně koukat, žízeň tišit svěcenou vodou a přesvědčovat sám sebe o skutečnosti, že do pokrmů byl vpraven jed.

Po přestávce v čajovně jsme se rozdělili a každý šel vyzkoušet různorodé atrakce sám. V prvním patře byl krom čajovny i dům hrůzy, lazebnice a kasino, kde se daly celkem snadno získat, ale i prohrát principálky. Ve druhém patře, atrakcemi doslova nabitém, měli své menší stánky věštkyně, vypravěčka, rytíř předvádějící svou sbírku zbraní z různých období – ten měl později i přednášku o době krále Artuše, frenolog, krysař a další. Ve vedlejší místnosti sídlili klauni se svými vtípky a hrami, včetně házení šlehačky, balónků… No však to znáte.

Lazebnice vám udělá masáž na několik způsobu v teplé místnůstce s příjemnou vůní svíček a palačinek, smažených o místnost vedle. Ráj pro každého, kdo si chce po týdenním shonu lehnout a na chvíli zavřít oči. Pro ty co dávají přednost poněkud méně pohodlné, zato však neméně uklidňující činnosti, zde bylo připraveno origami, ačkoliv občasný hlas frenologa, trhajícího si prst, přemýšlivou atmosféru trochu narušoval. Ve stejné místnosti byl i zápas se železným mužem, lákajícím na výhru velkých peněz. Nevzpomínám si však, že by někdo zvítězil. Mimové se nemohou smát nahlas, ale jejich pobavené pohledy vydají za tisíce slov.

Ani jsem nestihl vyzkoušet všechny atrakce, a už byl večer. Příběh mé role se odvíjel naprosto přirozeně, i když jako postava jsem měl nervy v kýblu a několik žaludečních vředů. Každopádně večer před vrcholným představením jsem byl pevně rozhodnut zůstat v cirkuse i po zavírací hodině.

Soumrakem to teprve začíná

Poslední vystoupení předtím, než se cirkus nadobro uzavře, vzbudilo smích i na těch nezkroušenějších tvářích. Piráti rozdělující si lup, mimové, bláznivé ruce kočky Šklíby… Bylo toho hodně a na konci všeho ohnivá šou. Už teď zážitky stály za to a stačilo odejít s úsměvem na rtech a s pocitem dobře stráveného dne. Ale mě, účinkující cirkusu a samozřejmě mé společnice ještě něco čekalo. Pravé dobrodružství teprve přijde! Dozvíte se, jak vás cirkus vodil za nos kolem horké kaše, co se děje při odbití dvanácté hodiny, jak vlastně cirkus funguje a mnohá další překvapení.

Nebylo by zrovna zábavné, povědět vám vše, co vás čeká, ale snad drobná zmínka neuškodí. Po první půlhodině byla trapnost mé druhé jméno, dvojčata jež hrála na flétnu mě opila několika lahvemi vodky a nebýt šavle, přidržující mě na místě, nejspíš bych utekl s křikem. A to teď mluvím o pocitech hráčských. Bohumil byl díky Bohu hráz mezi fantazií a realitou. I když je od přírody zbabělec, držel se statečně a snaha zachránit prokletou sestru mu dodávala odvahy, ač kvůli alkoholu pozbyl racionálního uvažování.

Záleží pouze na vás, jak si příští Půlnoční cirkus užijete. Pro hráče příběh mnohdy může skončit šťastně, ale konce mohou být různé. Hlavní je pobavit se a ať tam přijdete jako člen kterékoli ze tří skupin, určitě si to užijete! Že by přeci jen bylo pravdou, že si Cirkus vybírá svou daň na nic netušících návštěvnících a stravuje jejich nevinné duše?

Odkazy

• Stránky Půlnočního cirkusu
• Fotogalerie záběrů ze hry

Tento příspěvek byl publikován dne 2. 2. 2010 (Úterý) v 11.53 v rubrice Reportáž. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.