Kolem roku 2015 jsme se v našem týmu rozhodli zpracovat téma pro larp v té době málo prozkoumané, totiž konec Druhé světové války. Bylo nám blízké a znamenalo zajímavou výzvu. Ukázalo se, že cesta k uvedení nebude nijak krátká a jednoduchá.
Přesto se to podařilo a světlo světa spatřila Operace Liebenthal, obsahový larp v přírodě pro třicet hráčů a trvající se vším všudy tři dny. Letos bude mít po všelijakých těžkostech už třetí uvedení.

Dějinné umístění a pozadí

Je jaro roku 1945 a většina světa už netrpělivě očekává konec téměř šest let trvající války. Po vydařeném vylodění Západních Spojenců v Normandii a zdrcující ofenzivě Sovětů v Bělorusku v létě 1944 mnozí věřili, že do Vánoc 1944 válka skončí. O to horší bylo překvapení, když Třetí Říše napnula své síly do protiofenzívy. Německý útok zahájený v prosinci v Ardenách zastihl spojence naprosto nepřipravené a postup západních spojenců se na čas podařilo pozastavit.
Američané s Brity však překročili Rýn, vstoupili do samotného Německa a postupují velmi rychle do srdce Říše. Rudá armáda si na severu razí Polskem cestu na Berlín, zatímco na jihu se jí podařilo dobýt Budapešť a dál postupuje přes Rakousko. Slovenské národní povstání skončilo naprostou katastrofou a pokus o rychlý postup přes Dukelský průsmyk nevyšel. Z osvobozených území přicházejí zprávy o zločinech, které Nacisti páchali na obsazených územích, zejména ve specializovaných táborech.
Koncem ledna byla osvobozena Osvětim a Sověti okamžitě informovali celý svět o hrůzách, pro které zatím neexistuje pojmenování – o holokaustu průmyslového měřítka.
Protektorát leží přímo uprostřed.

I přes velkou snahu úřadů přesvědčit občany, že se válka vyvíjí dobře, se mezi obyvatele šíří pravda – konec je blízko. Ti, kteří se za války obohatili na úkor místního obyvatelstva, se začínají bát a hledají pomoc u Němců i Čechů. Naopak ti, kteří celou válku hrdinně bojovali a přežili všechna nebezpečí, již s nadšením vyhlížejí blížící se osvoboditele. Ale obyčejní lidé – drtivá většina obyvatelstva – se jen modlí zwa brzký konec. Opět se začínají formovat odbojové skupiny, které byly za Heydrichiády prakticky rozdrceny. Opět se v lesích objevují partyzáni a přibývá jim nejen zbraní, ale i sebevědomí. Opět z Londýna zaznívají kódová hesla. Německých vojáků je však všude stále hodně.

V německé armádě umístěné v Protektorátu se objevuje čím dál větší nervozita. Oddíly vojáků Wehrmachtu jsou až příliš často složeny ze starců nebo nezkušených mladíčků, jejichž počty rozšiřují již jen zranění navrátilci, kteří ale vědí, že válka končí a že i přes vítězná tažení budou Němci na straně poražených. A proto bojují ještě odvážněji než na začátku války. Jsou zoufalí a zuřivě se snaží bránit to, co jim ještě zbylo.
Jedno je jisté. Všichni touží po jediném – aby válka skončila, i když to pro každého ten konec může být jiný.

Koho a proč hrát

Chtěli jsme se zaměřit na zobrazení války z mnoha různých úhlů: z pohledu jak vojáků, tak civilistů a to z obou stran konfliktu. Během příprav jsme se věnovali i studování pramenů a navštěvování tematických výstav, což nám dalo dostatek inspirace pro vytváření postav a položilo základy určité věrohodnosti, i když doopravdy vzdělávat ve faktografii jsme nikdy v úmyslu neměli. Některé postavy tak mají reálné předobrazy a stejně tak jsou představitelné i jejich pohnutky a světonázory.

Druhá světová válka se stává zvoleným prostředím pro zobrazení mezilidských konfliktů s přihlédnutím ke složitosti národní otázky (je každý Němec špatný? Je každý partyzán dobrý?), příslušnosti k různým skupinám (voják – jen plní rozkazy?, partyzán – jde za svým přesvědčením?, vesničan – jen oběť?), válečným křivdám, představě čehokoli, co by mohlo přijít po válce.

Vytvářet postavy tedy nebylo tak složité a předestřelo základní mapu konfliktů. Nicméně rámovat vše do kompaktního a hratelného pozadí bylo těžší. Hra civilistů se významně liší od hry vojáků a my jsme přesto chtěli udržet koncept pohromadě a nemít jen několik paralelních her v rámci jednoho času a místa.

„Nejsou tam hodní Češi a zlí Němci nebo hodní partyzáni a zlí vojáci, všichni jsou takoví… no… velice lidští. A některá rozhodování, která se ve hře objevují, jsou hodně složitá a i hráč, který moc dobře ví, jak vývoj po válce pokračoval, musí dobře zvažovat, kam se přiklonit, co je správné a co za to stojí.“ (Katka Soudková)

Vytvořili jsme několik herních skupin, které fungují samostatně a zároveň se jejich hra prolíná a potkává. Každá skupina má svého hlavního organizátora, který hlídá průběh hry a je k dispozici pro konzultace. Mluvíme tu o vojácích Wehrmachtu, místním obyvatelstvu a partyzánech. Hráči v rámci vstupního poplatku dostanou jak svoji kompletní roli, tak kostým a stravu po dobu hry.

Chtěli jsme zobrazit život obyčejných obyvatel, který nebyl v průběhu války jednoduchý a s postupujícím časem a vojenskými výsledky na všech frontách se stával stále složitějším. Obyvatelé naší osady řeší nejen každodenní problémy se zajištěním živobytí pro sebe a své nejbližší, ale také konflikty a vztahy uvnitř i vně skupiny, to vše v nejisté době války.
Uvědomovali jsme si, že věrné zobrazení běžného vesnického života není v rámci larpu příliš zajímavé – zejména pro ženské postavy to v takovém historizujícím settingu bývá velké omezení. Našli jsme ale dost příkladů žen, které se aktivně zapojovaly např. do odboje, a toho jsme využili. Vedle toho jsme hráčům ve vesnici nabídli vztahovou mapu, kde mohli hrát zajímavé a emoční příběhy bez nutnosti většího podílu fyzické akce (která se ovšem nevylučuje). Vesnice však nemá být koloritem pro válčící skupiny, ale ohniskem a pravým zobrazením toho, o co ve válce v konečném důsledku kráčí: o obyčejného člověka.

Druhou hráčskou skupinou jsou němečtí vojáci z Wehrmachtu. Ocitají se v pozici malé jednotky na cizím, okupovaném území. Čelí různým výzvám spojeným s jejich vojenskou povinností a setkáváním se s okolní realitou a také v uvědomění si současného vývoje války. Rozhodně nejde o názorově homogenní skupinu: najdou se mezi nimi mladíci bez zkušeností i ostřílení vojáci, kteří po těžkých bojích v čele fronty dostali možnost působit ve zdánlivě klidném zázemí. Skupina má jasnou vnitřní hierarchii, většinu z nich však čeká nelehké rozhodování mezi povinností, právem, předsudky a morálkou. Jejich hra je co do povahy akční a fyzicky náročnější.

Poslední skupinou jsou partyzáni. Území Protektorátu nebylo pro vznik a činnost partyzánských skupin příliš vhodné, přesto vznikaly a působily – a my je na hře také chtěli mít. Pro tuto skupinu byly plánované především konflikty s prostředím, i když bez vnitřního pnutí se to neobejde ani zde. Vyžaduje to ale hráče zvyklé na pohyb a nepohodlí, protože líný partyzán je mrtvý partyzán. Co přesně ve hře dělají, však prozradit nechceme.

Starosti, překážky a úspěchy

Jednou z našich obav bylo vyhrocení konfliktu mezi jednotlivými skupinami, protože jsme nechtěli, aby případný střet dopadl fatálně pro méně vyzbrojenou skupinu. To jsme vyřešili tím, že se hráči na skriptované akční scény potkávají jen s CP. Samozřejmě se nedá vždy předejít tomu, že ke konfliktu mezi postavami dojde, ale hráči jsou srozuměni s tím, že nemají takové střety vyhrocovat do fatálních konců.
To souvisí s tím, že jsme se snažili určovat co nejméně pravidel a ponechat maximum na divadelním a roleplayovém vyjádření. Používáme akustické střelné zbraně. Před prvním během jsme uspořádali betatest především herních mechanik konfliktů, kde jsme si vyzkoušeli, které fungují a které ne. Původně jsme chtěli pomocí rozkazů řídit, kdo scénu vyhraje, ale ukázalo se to příliš zmatené, stejně jako větší množství pokynů. Výsledky takových scén proto necháváme na zvážení CP, která dle situace odhadnou, zda mají padnout, nebo ne.

Hra jako celek není pevně skriptovaná a počítá s velkou volností hráčů až k hranici sandboxu. To pro nás znamená větší nasazení a improvizaci na místě, abychom mohli reagovat na aktuální herní rozhodnutí. Díky tomu se nám daří dostat do hry to, co chceme, a přispívat celkové věrohodnosti.

„Nač budu vzpomínat je ta atmosféra strachu z Němců, kteří vás mohou vlastně kdykoliv popravit i s rodinou.” (Milan Houžva)

Vše bylo připraveno na první běh, ale nakonec jsme ho museli zrušit, protože nám hru na dané lokaci bohužel nepovolil úřad Ochrany životního prostředí kvůli hnízdícím ptákům.
Další běhy jsme již plánovali na podzim (první v roce 2018), i když se hra reálně odehrává na jaře.
Po prvním běhu jsme na základě zpětné vazby přidávali obsah některým postavám a upravovali konce hry, kde je několik alternativ odvislých od rozhodnutí hráčů, druhý běh měl proto díky tomu lepší ohlasy než první. Rozhodli jsme se přidat třetí a pravděpodobně poslední běh, který jsme posouvali kvůli covidu až na říjen 2022. Hra je v tuto chvíli obsazená, ale je možné stát se náhradníkem v případě uvolňování míst nebo se zúčastnit z pozice CP.

Operace Liebenthal

Termín: 20.–21. 10. 2022
Místo: Hájenka Eustach, Těmice.
Web: www.liebenthal.cz
Larp na Larpové databázi: https://larpovadatabaze.cz/larp/operace-liebenthal/cs/51000
Tvůrci: Autoři: Tomáš Bazala, Madla Urbanová, Jakub Minx, Jakub Rychlíček, Alice Bazalová, Katka Soudková

———-
Fotografie a symbolika zde umístěné slouží pouze jako ilustrační materiál a v žádném případě neslouží k propagaci hnutí, organizace či ideologie, která by naplňovala skutkovou podstatu protiprávního jednání uvedeného v trestním zákoníku.

Tento příspěvek byl publikován dne 14. 9. 2022 (Středa) v 9.10 v rubrice Praxe, Z domova. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.