Otázky (nejen sexuálního) obtěžování jsou už běžnou součástí diskuze moderní společnosti a dotýká se to i komunity hráčů larpu. Přibližně před rokem proto vznikl i v českém prostředí prostor pro svěřování se a komunikování problematiky právě v souvislosti s larpem. Facebooková skupina Larperky sobě skutečně otevřela bolavé téma a kolem její existence stále kolují kontroverze. To, jak funguje a jaké si klade cíle, je stále pro řadu lidí nejasné, proto vznikl tento text, který se na nejčastěji pokládané otázky snaží odpovědět a vyvracet tak i některá nedorozumění.

Odosobněné prostředí internetových diskuzí často sklouzává do nekonečných válek, kde na sebe diskutující neberou žádné ohledy. Problém nastává v momentě, kdy dojde na svěřování se s něčím osobním (a nejen tehdy). Reakce, kterých se nešťastníkovi dostane, se většinou táhnou od výsměchu a zlehčování jeho situace, přes nevyžádané rady, mnohdy až po nálož, že si za to vlastně může sám.

Facebooková skupina Larperky sobě se snaží být prostorem o něco bezpečnějším, kde se její členky údajně nemusí bát otevřeně mluvit o svých problémech. Jak tato ryze ženská skupina funguje? Může být nějaký prostor na internetu bezpečný? Jak si představují další činnost? Na tyto a další otázky hledá odpovědi následující článek.

Upozornění: Článek není oficiálním vyjádřením skupiny Larperky sobě ani jejích adminek. Autorka textu je členkou skupiny a snaží se popsat její vnitřní fungování, přínosy, nedostatky a dopad na larpovou komunitu ze svého vlastního pohledu. Článek prošel faktickou kontrolou ze strany adminek skupiny Larperek sobě, a to především v oblasti vnitřních pravidel skupiny, a je reakcí na některé zkreslené informace šířící se českou larpovou scénou.

Co se tam děje?

Možná to čtenáře překvapí, ale ve skupině se často řeší naprosto banální larpová témata, jako je třeba mně blízké povídání o kostýmech či debaty o tom, jakou si kdo chce zahrát roli nebo na jakou se kdo chystá akci.

Podstata a důvod vzniku skupiny je ale jinde. Primárně šlo o to vytvořit prostor, kde je možné se bavit o citlivých tématech bez toho, aby se vám někdo vysmíval nebo zlehčoval vaše zážitky. Ve skupině je tak možné řešit i špatné zkušenosti z larpů, zážitky se sexistickým chováním, se sexuálním obtěžováním nebo třeba s psychickými problémy.

Aby to bylo možné, skupina má nastavená vnitřní pravidla, jejichž základem je vzájemný respekt a uznávání zkušeností druhých. Členky mají možnost se svěřit a hledat řešení svých problémů, radu nebo jen obyčejnou podporu.

Důležité je chránit potenciální poškozené

Fakt, že skupina není veřejná, vede k tomu, že se řada lidí odhodlala svěřit se se svými citlivými nebo traumatizující zážitky, a to často úplně poprvé v životě. Pravidla skupiny se proto do značné míry přizpůsobují tomu, aby v první řadě chránila lidi ve zranitelné pozici a aby vznikl co nejbezpečnější prostor, kde je možné se svěřit.

Jak Larperky to bezpečnější prostředí vytvářejí?

Žádný prostor na internetu není naprosto bezpečný – citlivé informace včetně osobních údajů se dají vykopírovat během několika málo vteřin. Larperky se proto pomocí svých pravidel, která kladou důraz na odpovědnost a ohleduplnost členek skupiny, snaží vytvořit prostor alespoň o něco bezpečnější, než je běžné prostředí otevřených facebookových skupin.

Základem pravidel ve skupině je, že se k sobě členky chovají slušně a s respektem, neodsuzují se navzájem, nezpochybňují zážitky ostatních a nedávají nevyžádané rady. Vzhledem k tomu, že skupina slouží i ke sdílení extrémně citlivých zážitků, jsou pak některé věci, které pravidla výslovně zakazují.

Naprosto nepřípustný je victim blaming, tedy tvrzení, že oběti si za svoje zážitky a traumata mohou samy. Není také povolené sdílené zážitky bagatelizovat nebo zesměšňovat. To, jak je něco závažné, může hodnotit jen ta osoba, které se to stalo.

Nejdůležitějším pravidlem skupiny je ovšem důvěrnost – tedy za žádných okolností nevynášet konkrétní informace (citace, screenshoty ani ničí specifické zážitky, nebo dokonce jména). Samozřejmě není také možné pročítat skupinu s někým dalším, kdo není jejím členem. Toto je také jediné pravidlo, za jehož porušení se ve skupině dává okamžitý ban.

Nemůže být překvapením, že pravidlo důvěrnosti je největší slabinou a kamenem úrazu Larperek – naráží totiž na lidský faktor. K únikům citlivých informací ze skupiny za dobu jejího fungování došlo už několikrát. A ať už se to stalo omylem, nebo kvůli zlému úmyslu, každá členka by si měla dobře zvážit, jestli v takovém prostředí chce svoje citlivé záležitosti skutečně sdílet. Adminky se sice snaží únikům předcházet, například podrobným procházením žádostí o členství, přičemž v jejich týmu se dokonce nacházejí lidé, kteří se online bezpečností zabývají profesionálně, úplně jim zabránit ale není možné. Nejdůležitější obranou před úniky je proto to, že skupina aktivně varuje, že plnou důvěrnost nelze zaručit, a adminky možnost úniků pravidelně připomínají – a nabízí například možnost anonymního sdílení.

Jiné porušení pravidel většinou adminky řeší domluvou. Za jakých okolností je povolené některé informace ze skupiny sdílet a jak fungují anonymní posty, rozepíšu níže.

Jak zabránit osobní vendetě?

Rozumím tomu, že ve vnějším světě panují obavy, aby někdo nebyl falešně obviněn, nepodporovaly se různé fámy, nebo aby nedošlo k nějaké vendetě mezi bývalými partnery. I tady na to pamatují některá pravidla.

V první řadě je povoleno ve všech případech sdílet jenom vlastní zážitky a zkušenosti z první ruky. Ve skupině nikdy nemůžete mluvit o tom, co se stalo vaší kamarádce, partnerovi nebo spoluhráči. Zkušenosti, které se ve skupině objevují, se také nejčastěji sdílí bez jmenování konkrétní osoby nebo akce.

Jmenovat někoho konkrétního je možné jenom v případech, že chce členka varovat před možným nebezpečím. To znamená hlavně případy, kdy je podezření, že dotyčný se opakovaně chová nebezpečně, nebo například situace, kdy došlo k sexuálnímu násilí nebo úmyslnému ublížení na zdraví. V takovém příspěvku i dalších komentářích pod ním pak musí být konkrétně popsáno, co se stalo. Pro lepší představu, post ve stylu “Honza mě během hry i přes můj nesouhlas opakovaně osahával a neposlechl ani Rudé stop” je v souladu s pravidly, zatímco “Honza je úchyl a chová se hnusně k holkám” není.

V případě jmenování můžete nejen dostat podporu, ale může se také stát, že se přidají další členky, které také měly s tou samou osobou špatnou zkušenost – a to často velmi podobnou, což je ve skutečnosti věc, která mě velmi nepříjemně překvapila. U problematických jedinců totiž nejde o ojedinělé excesy – někteří jmenovaní lidé se v rámci komunity nebezpečně chovají opakovaně (ať už jde o sexuální nátlak, obtěžování nebo třeba zneužívání pozice moci). Někteří predátoři mají na svém “kontě” i desítku larperek, kterým ublížili. Věrohodnost výpovědím dodává i fakt, že se dotyčné mnohdy mezi sebou ani neznají nebo jen letmo.

Často jde také o lidi, kteří manipulují oběť do pocitu, že to bylo jenom nedorozumění nebo přímo jejich vina či že jenom nerozumí legraci, a dokud se tak dotyčné ve skupině nedočtou, že takové zkušenosti má více žen, bojí se o svém zážitku vůbec promluvit.

A co když mi to jednou ujelo, jsem predátor?

Každý v životě udělal nějakou volovinu, někomu ublížil, zachoval se jak neměl. Princip fungování skupiny je založený na důvěře a na tom, že jediná výpověď, jedna stará chyba a podobně nikdy nejsou dost k tomu, aby někdo dostal nesmazatelný cejch, který ho poškodí – lidé, kteří si ze skupiny odnáší nějaké “nálepky” a které pak mají někteří organizátoři tendenci nepouštět na své akce, obvykle mají skutečně velký počet obětí a opakující se vzorec závažného chování.

V některých případech se naopak v Larperkách ukázalo, že šlo o jednorázové selhání nebo o nedorozumění mezi dvěma lidmi. Špatná zkušenost byla ale skutečně ojedinělá a naopak se objevil větší počet žen, které se podělily o dobré zkušenosti s daným člověkem. To neznamená, že zmiňovaná členka nedostala ve skupině podporu – ale zároveň to vedlo k tomu, že jmenovaný člověk z toho vyšel s čistým štítem.

Kdy ještě lze někoho jmenovat?

Ve skupině je také možné se jmenovitě zeptat na zkušenosti s konkrétním člověkem. Třeba proto, že se komunitou šíří nepříjemné fámy. V tomto případě je ale opět výslovně zakázané šířit informace z druhé ruky. U diskuzí tohoto typu jsem byla svědkem toho, že se některé obavy potvrdily, jiné však byly smeteny ze stolu s tím, že jsou to jen pomluvy a zmiňovaný člověk je úplně fajn.

K čemu je anonymní sdílení a jak funguje?

Jak už jsem zmínila, ve skupině se občas sdílí velmi citlivé věci a mohou se sdílet jen z první ruky. Právě proto nabízí adminky členkám možnost anonymního sdílení, která je ale pravidly výrazně omezená. Pro anonymní sdílení je možné napsat jakékoliv admince a poprosit ji, aby s jasným označením “anonymní” post do skupiny dala. Touto formou je mimo jiné možné i jmenovat konkrétní osoby nebo se ke jmenovacím postům vyjadřovat – spoléhá to na to, že má adminka vždy možnost ověřit identitu dotyčné a v případě, že by se jí věc úplně nezdála, se o tom s ní pobavit, požádat ji o úpravu nebo jí jmenování neumožnit. Kromě adminek nikdo jiný anonymní posty za jiné osoby do skupiny vkládat nesmí.

Náznakům věřit nebudeme!

Někteří lidé mimo skupinu se často ptají, proč ženy neřeknou, co se uvnitř skupiny konkrétně řeší, a prohlašují, že nikdo nebude věřit náznakům. Je ale potřeba vzít v potaz, že mnohé ženy, které se ve skupině svěřují, leckdy přichází s příběhy o tom, jak o svém zážitku řekly přátelům, organizátorům nebo partnerům a odpovědí na to, že se svěřily, byl výsměch, bagatelizace, vyloučení z akce nebo i agrese.

Situace, kdy řešit problém znamená koupat se ve veřejném bahně, existovala v podstatě až do současnosti. Jejím následkem je, že o většině případů donedávna nikdo neslyšel a nikdo je neřešil. I jen v poslední době snaha některých členek skupiny Larperky sobě upozornit organizátory na problém nebo je třeba požádat o lepší přístup k bezpečnosti skončila tím, že organizátoři se obrátili proti nim a začali je pomlouvat, důvěrně sdělené citlivé informace sdílet dál anebo přímo zveřejňovat. V takovémhle prostředí by jistě neměl kdokoliv kohokoliv nutit do sdílení.

Je pak prostě fakt, že lidé v citlivých situacích svoje zážitky velmi často úplně veřejně sdílet nechtějí a mnohdy ani nedovedou. Říkat jim “tohle byste měli dělat” je možná jednoduché, ale ke změně to zatím nikde příliš nevedlo. Chceme-li proto jako komunita být schopni řešit citlivé špatné zkušeností, je potřeba hledat cestu, která povede k tomu, aby je lidé sdílet mohli, a to bezpečně.

Larperky sobě nejsou všelék a nevyřeší všechny problémy sexuálního obtěžování, ale vnímám je jako první krok, který vede k tomu, že se lidé o citlivých tématech baví, začínají je sdílet a říkat o nich ostatním, a díky tomu jsou schopni je nějak řešit a posouvat veřejnou debatu.

A dá se tedy vůbec někdy veřejně mluvit o obsahu skupiny?

Dá. Může se mluvit o obecných věcech, které shrnují více příspěvků a není možné z nich jakéhokoliv účastníka identifikovat. Také je v pořádku varovat ostatní před problematickými jedinci. Vždy to ale musí být bez konkrétních detailů a příběhů a až tehdy, kdy negativních zkušeností s dotyčným bylo větší množství. Jak jsem psala již výše, mnoho případů obtěžování má na svědomí malý okruh predátorů. “Myslím, že bychom měli přestat spolupracovat s Honzou, protože jsem zjistila, že po hře osahával hodně ženských a několika fakt ublížil” je v pořádku. “Jana obvinila Honzu, že se ji pokusil znásilnit” už ne. V pořádku není ani “jedna paní říkala, že se ji Honza pokusil znásilnit v autě, když s ním jela z akce domů”. Čím citlivější je nějaká situace nebo něčí příspěvek, tím méně informací je v pořádku sdílet dál, protože Honza by tak zjistil, že o něm Jana mluvila a mohl by ji chtít dále konfrontovat a třeba jí i ublížit.

Členky, které se svěřily se svým zážitkem, je možné požádat o svolení jejich zážitky sdílet nebo je požádat o to, aby je třeba přímo sdílely s organizátory. Hlavní rozhodnutí je ale vždy na té člence, která svůj zážitek sdílí – právě ta totiž čelí riziku, že se bude dále propírat internetem, bude ji dál konfrontovat člověk, který jí ublížil, nebo to povede k dalšímu ohrožení a eskalaci. To je věc, kterou z pochopitelných důvodů ne každý chce absolvovat (obzvláště ne traumatizovaná osoba), a měli bychom se to naučit respektovat, zvlášť pokud chceme, aby se nám kdokoliv s citlivými záležitostmi svěřoval. (Pokud vás zajímá právní rámec věci, a kdy máte ohlašovací povinnost, tak to najdete zde.)

Je problém skutečně rozsáhlý?

Ve skupině za rok jejího fungování objevily stovky špatných zkušeností různé závažnosti. Kdo mě zná, ví, že jsem poměrně otrlý charakter a všudypřítomné “ukaž kozy” je v podstatě pod moji rozlišovací schopnost. Při pročítání zážitků ve skupině jsem ale mnohdy trnula hrůzou. Mluvím jak o věcech, jako je zneužívání nezletilých nebo znásilnění, u kterých často sdílení ve skupině umožnilo najít podporu a právní nebo psychologickou pomoc, tak o zážitcích, jako je šikana, ponižování, osahávání nebo opakované překračování hranic ve hře. Věc, která mi ale způsobila úzkost a návaly zoufalého vzteku, byla, že sexuální zneužívání v dětském věku se týká i několika mých přítelkyň a neděje se jen nějakým anonymním lidem kdesi daleko za devatero horami. Tady bych chtěla ještě zdůraznit, že ve skupině mnoho žen sdílí svoje citlivé zkušenosti i mimo larpovou scénu, a u posledního jmenovaného tématu to tak obvykle bylo.

Jistě, najdou se ve skupině i příběhy o věcech, které by třeba na jiné lidi v jiné situaci působily jinak a ne jako problém – ale každému vadí něco jiného a má hranice jinde. Možnost dostat po špatném zážitku podporu je pak užitečná bez ohledu na to, jak “závažný” se může zdát okolí. Bez ohledu na to je ale z obsahu skupiny jasné, že problém se sexuálním nebo genderově podmíněným násilím a obtěžováním v komunitě existuje a výrazně ovlivňuje zážitky z akcí pro mnoho žen.

K čemu jsou adminky?

O adminkách Larperek kolují různé zvěsti, které se většinou nezakládají na pravdě. Proto mi přijde důležité zmínit, že adminky nedělají nic víc než správu skupiny. Nejsou žádnými arbitry toho, kdo je predátor a kdo oběť, nevytváří žádné seznamy ani blacklisty, nevydávají žádná veřejná prohlášení a za skupinu jako celek nikdy nemluví. Neurčují pravidla bezpečnosti na cizích akcích, neříkají, jak mají jiní lidé hrát nebo organizovat larpy.

Některé z adminek jsou na larpové scéně velmi aktivní a vydávají různé články a materiály, ale v takovém případě to dělají vždycky samy za sebe, jako jednotlivci s určitým názorem a zkušenostmi. Samy si pak nastavily pravidlo, že v žádném případě nebudou vystupovat jako hlas skupiny Larperky sobě, ve které je v současnosti zhruba 550 členek, nebo jako hlas všech adminek, a toho se drží.

Adminky také v samotné skupině většinu času vystupují samy za sebe a mohou se účastnit diskuzí, vyjadřovat své názory i se samy svěřovat se svými zkušenostmi. V případě, že dojde k porušení pravidel, diskusi moderují, obvykle tak, že požádají autorku o upravení příspěvku, který je například obviňující nebo urážlivý. V citlivých případech někdy příspěvky s upozorněním mažou. Hlídají také to, aby skupina obsahovala jen věci, které tam patří – není tam možné například prodávat věci. Adminky také utváří strukturu skupiny a její pravidla a v případě potřeby je mohou pozměnit. Členky přes ně mohou postovat anonymy, a také je žádat o konzultace s pravidly, třeba co se týče sdílení. Přijímají nové členky a řeší situace, kdy dojde k únikům informací.

Občas někomu ve skupině ujedou nervy, adminky nevyjímaje. Diskuze bývají někdy velmi vyhrocené a emočně náročné. Rozhodně bych netrvdila, že se adminky vždy zachovaly správně a nestranně, alespoň ne na první pokus. Jistě také z jejich strany došlo k nevhodným zásahům. Velmi ale oceňuji jejich snahu řešit věci nestranně a v případě potřeby s odstupem až ve chvíli, kdy vychladnou ty největší emoce. Časová investice do skupiny, obzvláště pak v jejích začátcích, kdy se teprve zabíhala pravidla, donastavovaly některé procesy a vyjasňovaly pozice, pak byla enormní a nic takového bych já nebyla ochotná absolvovat. Jsem proto velmi ráda, že to udělal někdo jiný a že Larperky sobě i přes některé výhrady plní svůj účel. Takovou skupinu jsme totiž podle mě velmi potřebovaly.

Proč jsou Larperky důležité?

Před vznikem Larperek sobě neexistoval v české larpové komunitě žádný prostor, kde by se dalo mluvit o citlivých tématech bez rizika flame waru. V době před tím se akorát komunitou šířily různé zvěsti o různých lidech, šeptalo se o tom, že někteří organizátoři zneužívají svoji pozici nebo že je někdo “slizák”, který se nevybíravě lepí na mladé holky. Až existence skupiny ukázala, co konkrétně se v komunitě děje a o jak rozsáhlou se jedná záležitost.
Je jasné, že pokud chcete, aby s vámi ostatní sdíleli svoje citlivé informace, je nutné v nich vzbudit důvěru. Není možné do toho nikoho natlačit násilím a za cenu další psychické újmy – mimo jiné proto, že v takovém případě už se vám asi nikdo další nikdy nesvěří. Komunita, ve které se i na obecnou zmínku o obtěžování reaguje bagatelizací a zesměšňováním, k tomu pak nevytváří úplně vhodné prostředí.
Myslím si, že organizátoři akcí by měli jít příkladem, situaci nezlehčovat, nedělat na své akci hloupé vtipy, a rozhodně nikdy přímo nesdílet příběhy konkrétních lidí bez jejich svolení, protože pak takovou důvěru zásadně nabourávají. Přišlo by mi krásné, kdybychom jako komunita kladli větší důraz na důvěrnost a citlivé zacházení a sdíleli jsme takové informace jenom se svolením lidí, kterých se nejvíce týkají.

Představte si, že by vám někdo sebral moc nad vaším tělem a zároveň by vám vzal možnost o tom mluvit. Ve chvíli, kdy byste to byť jen zmínili, byste se dozvěděli, že si za to můžete sami, protože jste se neměli usmívat / pít alkohol / tancovat na stole / doplňte si libovolný důvod.
Larperky sobě tento hlas ženám vrátily a spolu s tím jim i daly pocit, že v tom nejsou samy. Skupina zvedla velkou vlnu podpory a sounáležitosti. Ale ač se skupina snaží fungovat co nejlépe, není ideálně bezpečným prostorem a rozhodně nemusí vyhovovat všem. Ať už jde o úniky informací, které se prostě dějí, nebo o velmi vyhrocené debaty, které se i navzdory pravidlům někdy strhnou. Diskutující členky i adminky jsou totiž pořád jenom lidé se svými slabostmi a silnými stránkami a mnohdy i velkou emoční zainteresovaností a na to bychom neměli zapomínat.
Za vznik skupiny a její fungování jsem ale i přes různé zádrhely a nedorozumění velmi vděčná. Larperky sobě totiž vykročily na nesnadnou cestu k větší otevřenosti jak v larpové komunitě tak i mimo ni. Díky za to. Doufám, že se podobného prostoru jednou dočkají i muži, kterým se negativní a traumatické zážitky, o nichž třeba z pochopitelných důvodů nechtějí mluvit veřejně, také nevyhýbají, a tohle nelehké téma se tím ve společnosti ještě více normalizuje.

Otázky

Na Facebooku jsem zaregistrovala některé otázky, či výkřiky týkající se adminek skupiny nebo jejího fungování. Přišlo mi proto dobré, zeptat se přímo adminek, jak se věci mají.

Děláte celokomunitní blacklist, na jehož základě se budou dělat witchhunty chudáků, které odsoudily jejich zhrzené bejvalky?

Ve skupině se nedělá žádný blacklist ani žádné seznamy obecně (krom seznamů použitelných lokací na larpy). Dají se tam najít posty, ve kterých konkrétní členky jmenují lidi, ale jmenování musí být vždy na základě konkrétních faktů. Jiné členky můžou také pod daný příspěvek přidávat svoje zážitky – takže i pokud by si jedna zhrzená přítelkyně vymyslela něco hrozného, bez dalších lidí, kteří se přidají, to neukáže na problematický vzorec chování. Adminky potom rozhodně žádné seznamy nikde nemají a ani nezakládají.

Banujete ve skupině za nepohodlné názory?

Ve skupině banujeme víceméně jen za vynášení informací, podmínku dáváme v případě útočení na jiné členky. Je vcelku běžné, že členky odejdou na základě toho, že se se skupinou názorově neshodnou, a pokud poruší pravidla chování, opakovaně je žádáme o úpravy, vedeme s nimi hovory v poště nebo jim příspěvky mažeme. Za odlišný názor jsme dosud ban nikomu nedaly, ale samovolných odchodů kvůli žádosti o úpravu příspěvku jsme zažily poměrně hodně.

Bude se kvůli vám na akcích banovat jen za to, že má někdo špatný názor?

To, proč si na své soukromé akci někdo někoho zabanuje, nijak neovlivníme a neregulujeme. Jsme si celkem jisté, že i některé adminky Larperek sobě si svým vystupováním na internetu někde vysloužily ban, ba o tom máme i konkrétní zprávy. A je podle nás vcelku v pořádku si na akci nepouštět někoho, kdo mě bytostně štve. Víceméně většina debat v Larperkách i většina materiálů, které vydávají členky, ale propaguje to, aby se bany dávaly odpovědně, na základě vyslechnutí informací z první ruky nebo od důvěryhodného prostředníka a po zvážení vážnosti přečinů i jejich četnosti.

“Říkaly jste, že nikoho nejmenujete, ale lžete!”

Ve skupině od začátku jasně deklarujeme, že za určitých okolností je jmenování možné. Divoké vody prvních debat o Larperkách, kdy skupina samotná nebyla úplně jasně vyprofilovaná, ale přinesly leccos a je klidně možné, že nějaká adminka nebo členka někdy řekla, že ve skupině se jmenovat nesmí. To byla v takovém případě prostě chyba a není to pravda, což nás mrzí. Nicméně diskuze se od prvních chvil výrazně posunula.

Tento příspěvek byl publikován dne 21. 7. 2021 (Středa) v 13.42 v rubrice Praxe, Z domova. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.