College of Wizardry (CoW) je larp, který společně vytvořily týmy z Polska – Liveform a Dánska – Rollespilsfabrikken. Hru je možno označit za Nordic larp. Setting je “svět jako náš, ale existuje v něm magie” a konkrétně (jak název napovídá) jde o školu čar a kouzel. Larp je cca pro 150 hráčů. Ti zde hrají jak studenty, tak učitele a odehrává se na zámku Czocha v Polsku, který běžně funguje jako hotel a hráči jsou zde i ubytováni (mimochodem, autem to je cca 2 hodiny z Prahy). Larp trvá od čtvrtečního odpoledne (workshopy, hra samotná začíná ve 21:00) do sobotní půlnoci (pak je párty), neděle je potom na vyklizení pokoje a odjezd.

V listopadu 2016 jsme se s Terkou vydali na již 9. běh a zkusím napsat něco o tom, jaké to vlastně bylo. Tento text má být moje zkušenost z této hry a můj pohled na ni. Hrál jsem studenta, proto budu hru popisovat z tohoto úhlu pohledu.

Setting

Jak již bylo řečeno, jedná se o školu čar a kouzel. Původně to byl larp přímo ze světa Harryho Pottera, ale kvůli právům museli autoři larp “předělat” a nyní to je svět, který se sice světu HP podobá, nicméně v něm nenajdete žádné přímé odkazy na knihy (takže žádný expelliarmus). Atmosféra však zůstává a osobně si myslím, že oddělení settingu od HP je naopak výhoda a hráčům dává mnohem větší volnost, o které ostatně hra je.

Tento svět má i jakýsi background, kterého je možno se chytit. Např. existují další magické školy po světě (ze kterých postavy studentů na “Czocha College of Witchcraft and Wizardry” obvykle přicházejí), nějaké události, o kterých se mluví (např. velká revolta vlkodlaků v Německu) a další (např. “Guardian Order”, tedy jakási magická policie).

Hráči ztvárňují jak studenty, tak profesory. Postavy si mohou hráči psát sami (a organizátoři je nikterak nekontrolují) a nebo je mohou dostat napsané od organizátorů. Taková postava je potom cca na 2 strany A4 a obsahuje jednak stručnou historii postavy, tak nějaké její povahové rysy, tipy na to, jak ji hrát a co ve hře dělat. Důraz je zde na “Light & Dark”, my bychom možná řekli dobré a špatné vlastnosti. Postavu je však možno si jakkoliv upravit dle svého, hra jako taková totiž nikterak nepracuje s tím, jaké postavy se v ní nachází.

Studenti mají volbu, v jakém ročníku chtějí studovat (“Year” – junior, sophomore, senior), na jaké koleji (“House”, je jich celkem 5) a jaký obor (“Path”, také jich je 5). Každá z těchto voleb může zcela zásadně ovlivnit to, jak hru budete hrát, ale také nemusí, pokud nechcete (o tom ještě později).

Sandbox

Typově je hra sandbox. Jediné, co je dané, je časový harmonogram (snídaně, oběd, večeře, vyučovací hodiny, kdy je ples, večerka pro studenty atd.), nikoliv však obsah. Podstatnou část dne tvoří právě vyučovací hodiny (6 vyučovacích hodin denně, jedna trvá 45 minut, po třech hodinách je pauza na oběd), které jsou mimochodem pro hráče nepovinné – jako vlastně skoro všechno v tomto larpu. Bylo nám několikrát opakováno, že to je náš larp a máme v něm maximální volnost. Proto cokoliv, co se v rámci hry dělo, nebylo pro hráče povinné.

Obsah hodin připravují profesoři (také hráči), ale na pomoc si mohou brát různé rekvizity a nebo CP. Jsou zde i další aktivity (jako např. rozřazování juniorů do kolejí, ples na oslavu začátku školního roku atd.) a samozřejmě chvíle volna. Profesoři vás sice mohou plísnit za pozdní příchody na hodiny, za neúspěch atd., ale jen pokud sami chcete (ve hře je jednoduchá mechanika, jak toto ovlivňovat, o tom ještě později).

Obsah je tedy dost na hráčích a hráči jsou maximálně podporováni ve vytváření vlastních scén, zápletek, vztahů atd. Co je jednou z největších výhod tohoto larpu, je armáda CPček a rekvizit, které jsou hráčům k dispozici. Za organizátory lze kdykoliv přijít a dohodnout se na rozličných scénách a rekvizitách, které chcete připravit (např. “chci aby za dvě hodiny byly v Temném lese nějaké bytosti, které budou potřebovat naši pomoc” nebo “za hodinu nutně potřebuju mít souboj s minotaurem” a nebo “potřebuju si půjčit milion ingrediencí a rekvizit na rituál” atd.) a oni se maximálně vynasnaží vám pomoci.

S tím přichází fakt, že ve hře najdete jen velice málo překvapení, protože zde nejsou žádné organizátory předpřipravené linky, po kterých by šlo jít. Pokud někdo vyšetřuje nějaký případ, je to proto, že někdo z hráčů tento případ vymyslel a není možnost se “jen tak zapojit” (museli byste se domluvit s konkrétním hráčem). Není zde totiž žádný organizátor, za kterým byste mohli přijít a říci: “chci magicky prozkoumat místo, kde se udála vražda, co se dozvím?” protože tady žádný takový organizátor není. Hra na takové věci není připravená a ani se o to nepokouší. (Ve hře samozřejmě organizátoři jsou, ale obvykle je za celou hru nepotkáte.)

Jistá forma gamismu se však ve hře přeci jen najde a není zrovna malá. Koleje totiž soupeří o pohár. Podobně jako v Harrym Potterovi dávají a nebo berou profesoři kolejím body za výkony studentů a v průběhu larpu lze sledovat, jak si která kolej stojí. (Jak už to tady ovšem bývá, pokud vás tato část hry nezajímá, tak se jí prostě neúčastníte a máte mechaniku na to, aby vám nikdo nenadával za to, že body ztrácíte). Studenti tak často dělají “práci navíc” a různě se angažují, aby nějaké ty body navíc dostaly. Což je v mnohých případech velice elegantní řešení pro hráče, jak přimět svou postavu něco dělat a nebo nedělat.

Je běžnou praxí (jako ostatně i v dalších Nordic larpech), že hráči se na nějaké scéně předem domluví. Na workshopech se toto zmiňuje, ale spíš jen tak mimochodem (hráči se upozorní, ať se pokud možno domlouvají trochu stranou a neruší tím hru). Např. když jsme se na hodině rituální magie učili potlačení duše, domluvil jsem se s jedním hráčem, že když to na mě zkusí, tak se celé kouzlo vymkne kontrole. Zbytek třídy se mě potom snažil po tomto neúspěšném (a nebo možná až moc úspěšném) kouzle zachránit, když se postupně začali nořit do mé mysli a vytahovat mou duši “z propasti”. Celá scéna byla postavena na improvizaci všech hráčů, kteří se scény účastnili a fungovala díky tomu, že všichni automaticky přijali, když někdo z hráčů něco řekl, že pomocí kouzel zjistil.

Ve hře jsem se nenudil ani chvíli. Hra sama o sobě přímo obsah negeneruje, nejsou zde žádné vstupy od organizátorů. Nicméně obsah “se generuje tak trochu sám” díky pevně danému programu a značnému času strávenému na vyučování. Zaměstnat se dá i na případných “domácích úkolech”. I když obsah do hry přináší spíše menšina hráčů, stále je to v tomto počtu dostatek.

Pravidla a mechaniky

Ve hře není pravidel mnoho. Obvykle si vystačíte s tím, že prostě hrajete. Těch několik pravidel a mechanik, které ve hře jsou, jsou jednoduchá a užitečná.

Např. bojová magie funguje tak, že na koho ukážete svou magickou hůlkou (bez které nelze čarovat), ten je cílem vašeho kouzla. Ten potom jednoduchým gestem může vaše kouzlo odvrátit (a nebo nemusí). Při sesílání kouzla (jak bojového, tak nebojového) je třeba použít zaklínadlo. Ve studentské knize (kterou na hře dostanete a můžete můžete si ji vzít domů) je několik “základních kouzel” popsaných, ale můžete si vymýšlet svoje, jen dejte pozor, aby bylo dost popisné, popř. rovnou vysvětlete, co se snažíte udělat (např. kouzlo “Protecto” na obranu, “Fireo” na zapálení atd. a nebo rovnou “hey, you, stop where you are – Rootio”). To, že někdo vaše kouzlo nepochopí a reaguje na něj jinak nevadí. Jsme přeci stále jen studenti a kouzla se nám ještě ne vždy podaří. Další jednoduché pravidlo je, že profesor vždy porazí studenta (nedohodnou-li se jinak, samozřejmě). O efektu kouzla rozhoduje ten, na něhož je kouzlo sesíláno.

Nebojová magie nemá v podstatě mnoho závazných pravidel a může to být cokoliv od psaní run do písku, po velké rituály s různými světelnými efekty.

Ve hře se používá pravidlo “cut” (střih), které přerušuje scénu (obdoba našeho “rudého stop”). Pokud si dáte otevřenou dlaň kolmo na čelo, říkáte tím, že nechcete být součástí scény a nikdo na to nebude nijak reagovat (nebo tak například můžete přijít pozdě do hodiny, aniž by vás za to profesoři a nebo ostatní studenti plísnili).

Kostýmy (a hůlky) si hráči zajišťují sami. Studenti dostanou róbu (s lemováním, které barevně odlišuje ročník), kravatu (každá kolej má svou barvu) a visačku s herním jménem a studijním oborem (a barvou ročníku). Tak vždy víte, s kým máte tu čest, i přes to, že se pohybujete mezi 150ti lidmi.

Přihlašování a předherní komunikace

Přihlašování probíhá tak, že hru nejprve zaplatíte (koupíte si na ni vstupenku online) a za nějaký čas vám začnou chodit přihlašovací formuláře (cca půl roku před hrou). První volbou bude, zda chcete hrát studenta a nebo profesora (a jak jsem psal ze začátku, hrou profesora se zde příliš nezabývám).

Studenti potom vyplňují svoje preference na ročník, kolej a studijní obor, což je v podstatě to jediné, co od organizátorů dostanou přiděleno. Navíc se snaží vašim požadavkům co nejvíce vyhovět. Např. já jsem dostal přesně to, co jsem si zde zaklikal (a snad i všichni hráči, se kterými jsem se o tom bavil). Také vyplňujete, zda si chcete napsat svou postavu a nebo postavu chcete přidělit (jak jsem již říkal, takovou postavu si lze libovolně změnit. Já jsem například hrál téměř pravý opak postavy, kterou jsem dostal).

Někdy později ještě budou chtít vědět kdy a jak dorazíte (z Berlína vypravují autobus) a vaše preference na ubytování (s kým chcete být na pokoji a zda chcete být ubytováni v herních a nebo neherních pokojích – neherní jsou vedle zámku, zajišťují větší klid v noci).

Velkou částí je potom samotné domlouvání mezi hráči. K tomu slouží především Facebook, na kterém organizátoři a hráči založí tunu skupin, do kterých se můžou hráči přidávat a diskutovat o hře. Tak např. jednou z největších skupin je “Looking for relationships”, kde se hráči mohou domlouvat na tom, kdo bude čí bratr, sestra, strýc, nejlepší přítel, milenec, úhlavní nepřítel, náhodný kolemjdoucí s informacemi atd. atd. atd. Lze zde položit i základy nějakým větším linkám (např. ”hledám hráče, kteří by se chtěli podílet na vyšetřování” atd.).

Dalšími důležitými Facebookovými skupinami jsou skupiny pro koleje (“House”). Hráči si zde domlouvají věci, které je budou provázet celou hru. Od toho, jak bude vypadat jejich pokřik, po to, co vlastně znamenají hesla jejich koleje (hesla jsou daná v settingu organizátory) a jak bude vypadat jejich praktická hra. S tím hodně pomáhají hráči tzv. Prefektů, což jsou obvykle hráči, kteří již CoW hráli a mohou odpovídat na všetečné otázky nováčků. Hra uvnitř koleje je jednou z nejvýraznějších součástí larpu a (alespoň na našem běhu) se povedlo vytvořit největší pocit sounáležitosti, jaký jsem kde zažil.

Jako u všeho platí, že toto není povinné a mám za to, že většina hráčů si dokonce před larpem nic nedomluvila (a nebo jen naprosté minimum) a jejich hru to horší neudělalo. Je zde pouze velký potenciál na “uzpůsobení hry k obrazu svému”.

Co musím obzvláště vyzdvihnout je tzv. “Czhochabook”, což je něco jako Facebook, ale pro postavy (nikoliv hráče). Vytvoříte si profil své postavy, můžete psát na zeď, přidávat se do skupin, dávat si jiné postavy do přátel, “lajkovat” příspěvky apod. Mám pocit, že to je projekt jednoho z hráčů a server běží na dotacích od ostatních hráčů. Mně osobně to hodně pomohlo si ujasnit svou postavu a vztahy s některými dalšími postavami ještě před hrou. A je přirozené zde najít nové vztahy s jinými postavami (např. po jedné hodně “nerdy” diskuzi ohledně magie jsme založili klub teoretických diskutérů a hned to byla další náplň do hry).

Shrnutí

CoW je larp odehrávající se na ploše dvou a půl dne na zámku all inclusive. Hra se dá hrát bez jakékoliv přípravy předem, pouze přijet na místo a hrát a spousta hráčů to tak i dělala. Pokud si však domluvíte nějaké vztahy/scény dopředu, váš zážitek může být o to lepší.

Na larp jezdí lidé z celého světa (doslova, bavil jsem se s lidmi třeba z USA nebo Austrálie) a je to skvělá příležitost potkat larpery z různých kultur (ale také dost často “nelarpery”, kteří jezdí pouze na CoW, někteří již opakovaně).

Organizátoři sice přímo nevymýšlí obsah (kromě základní kostry), ale dávají nástroje k tomu, aby si hráči hru mohli přizpůsobit dle svého. S tím, kolik hráčů hru hraje, se bez problému mohou zapojit i hráči, kteří žádný obsah nevytváří a “pouze hrají”.

Mně osobně hra bavila dokonce natolik, že se chystám jet znovu, tentokrát bych si rád zahrál roli profesora. Hru lze teoreticky donekonečna opakovat hrou za studenta (pro které je ostatně primárně dělaná), ať už kombinováním různých ročníků, kolejí a nebo oborů (kde v každém najdete důraz na jiný aspekt hry) a nebo jednoduše hraním názorově opačné postavy (např. pomáhání vlkodlakům začlenit se do komunity vs. aktivní vlkodlačí “rasismus” atd.).

Připomínkovali Jakub “Balda” Balhar, Kamil Buchtík a Terka “Placka” Barteková, kterým tímto děkuji.

Pozn. veřejně dostupný Design document k CoW

Tento příspěvek byl publikován dne 6. 1. 2017 (Pátek) v 8.41 v rubrice Nezařazené, Reportáže, Ze světa. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.