Vážení přátelé,
vím, že je toto skupina LARP CZ, ale pokud by vám to nevadilo, rád bych udělal malou odbočku směrem na sever.
Jak někteří z vás možná ví, strana skřetů na loňské i letošní Bitvě Pěti Armád měla malou posilu několika lidí z Estonska. Šlo o skupinu skřetů vedenou Vincentem Arkharumem (alespoň tak se jmenuje na FB). Jelikož se jim tu líbilo a užívali si nejen naše boje, ale i tábor, byli jsme na oplátku pozváni na jejich (estonskou) akci s názvem Nordic Equinox a my se rozhodli to hecnout. Byl jsem požádán, abych o tom něco napsal a ukojil tak zvědavost těch několika z vás, kteří chtějí vědět, jak se to dělá v zahraničí.

OBECNĚ:

Nordic Equinox je něco mezi larpem a bitvou, jak to známe u nás. Akce se konala od čtvrtka 8.8. do neděle 11.8. Odkaz na web s herními pravidly zde: https://www.ancalagon.ee/index.php/en/
Akce se koná v nějakém něco-jako-skanzenu, kde je centrální místo s orgovištěm, hřbitovem a pláckem, kde se lidi sházeli, od něhož vybíhá několik cest do lesů, ve kterých byly jednotlivé tábory. Zde se totiž táboří odděleně, po armádách, a tábory jsou součástí herního území a dle pravidel se dá tábor dobýt a vydrancovat (ofc jen herně). Každý tábor musí mít nějakou fyzickou bránu, opevnění, která musí jít vyrazit beranidlem a aspoň nějaký náznak hradeb. Toto si staví sami hráči jednotlivých armád, tj. jak bude brána odolná záleží jen na nich, organizátoři do toho nezasahují.
Většina hráčů byla v nějaké ze čtyř armád – skřeti, temní elfové, vikingové a Bílé bratrstvo. Okolo nich byla řada CP a menších skupinek hráčů, kteří většinou měli nějakou svou agendu, své zájmy a možnosti. Někteří se nechávali najímat do bojů, někteří jen chodili a otravovali s prodejem zeleniny nebo placením daní. Spousta hráčů vlastně byli dětmi – nejmenším bylo sedm. Děti nebyly nijak omezovány, účastnili se bojů jako každý jiný hráč. Co pro nás bylo nové, byl systém hry. Začínalo se ve čtvrtek v 22:00 a oficiálně se končilo v sobotu v 22:00, hra jako taková tedy jela dva dny v kuse. Hráči mohli chodit po lokalitách na herním území, prozkoumávat les, mluvit s CP a jinými účastníky, dělat questy, vyjednávat, dobývat cizí tábory apd. Během pátku a soboty se pak třikrát denně vyhlašoval tzv. Contest neboli Scenario. U plácku začala hrát hodně nahlas fantasy hudba, která byla slyšet prakticky po celém herním území, a orgové tak dali všem vědět „hej, za 15 minut tady, něco se bude dít„. Po shromáždění hráčů orgové řekli, co se teď bude dít – obvykle šlo o nějaký scénář podobný našim střetům – Capture the flag, doprovod CP odněkud někam, Přetlačovaná apd. Scénáře byly obvykle na 1-2 hodiny. Co však bylo na těchto scénářích odlišné, byl terén. Oni tam neměli relativně přehledné lesy, kde se dá utvořit řada o stovkách lidí, jako třeba u nás na b5a, ale sakra hustý les s bohatou vegetací, kopcovitý terén, protkaný systémem malých stezek, kam se obvykle vešli max tři lidi vedle sebe. No a hledat v tomhle terénu CP nebo vlajku bylo docela záludné. Bojovat v tom bylo docela o hubu. Ale o boji se rozkecám níže. Po skončení scénáře se mohlo pokračovat v questění a roleplayingu. Anebo, což jsme kvůli jazykové bariéře dělali většinu času my, felit v táboře a kecat. Technicky člověk, který nechtěl bojovat v těch scénářích, mohl questit a RPit i během nich, akorát v tu chvíli bylo méně lidí na podobné interakce, bo většina byla těch scénářích. BOJ: Boj v Estonsku je vzdáleně podobný našemu, má však řadu odlišností. Tak předně – zbraně. V Estonsku funguje politika „těžká zranění dělají těžké zbraně„, takže mají maximální váhové limity, což u jednoruční zbraně do 100cm dělá pouhých 200 gramů, Dále se to zvyšuje, zbraní do 150cm 500g a dlouhé věci 800g. Povolená jádra jsou: PVC trubka, bambus, laminát. Co jsme ale tak viděli, většin zbraní byla z trubek, viděli jsme pár bambusů a těch laminátů jen pomálu. Dřevěná jádra nejsou povolená, a to ani pro kopí, kůsy, halberdy apd. Narozdíl od našich podmínek je také povoleno bodat mečem, pokud tomu je uzpůsobená špička. A prakticky tam můžete bojovat vším, co si vyrobíte. Také nemají limity na štíty – ty mohou být velké, jak chtějí jejich nositelé. Luky mají dost omezené – od nějaké nehod před pár lety mají velice striktně daný návod, jakou konstrukci musí šípy mít. Dřevěná týbla, tuším osmicentimetrové bambule, maximální nátah 11kg a každý střelec musí získat „Licenci pro střelbu na LARPu„, což je série testů a zkoušek. Společně s jakousi neefektivností na jejich akcích (pomalý let šípu, boj v husté vegetaci na úzkých cestách apd.) tam těch střelců moc není. Myslím, že v celé letošní hře byli dva.
Abych byl upřímný, po přečtení pravidel jsem měl pocit, že boj bude nějako jako Cintra – malé děti, lehké zbraně, striktní pravidla na bezpečnost… Opak byl pravdou. Na této akci je povoleno nabíhat štítem do štítu. Zbraně jsou lehké, tudíž se šíleně kydlí. Běžně se tedy srazily dvě řady štítařů a řezalo se to hlava nehlava, kdo se nevešel, snažil se o výpadu do boků, prorvával se tou vegetací a bojovalo se i na nepěkných svazích mezi padlými kládami. Někdy jsme měli pocit, že ty lidi nemají pud sebezáchovy. K tomu přispívala i jejich výbava – i když se boj nebezpečně blížil kekelu (až na hlavu byla zásahová plocha celé tělo), výbava tomu neodpovídala. Většina lidí měla dost příšerné věci. Když už byla přilba, jejich „vycpávka„ byla tvořena jednou vrstvou karimatky. Kroužkovky i podomácku dělané plechy se zbytky ostrých hran obvykle neměly pod sebou žádnou prošívanici, spíš jen tuniku (v lepším případě) či triko (v obvyklém případě).
Jinak na akci fungoval životový systém, ale trochu odlišný od našeho – hráč měl Health pointy a Armor pointy. Zbroj, pokud ji hráč měl, dodávala jisté množství armor pointů a pokud dostal hráč zásah do zbroje, odečetl si je. Pokud dostal do místa, kde zbroj neměl, nebo dostal šípem či kouzlem, odečítal si to od Health pointů. Jinak zatímco Health pointy se nějakým způsobem obnovovali časem nebo při respawnu, Armor pointy ne a museli jsme vyhledat kováře, aby se nám obnovily. Anebo, v některých scénářích, pro to byly různé mechaniky. prostě poměrně složité pro nováčky, aspoň takový jsme z toho měli pocit.
Další věc, na kterou jsme trochu nadávali, bylo, že když vám někdo sebral HP na nulu, obvykle (až na pár výjimek v určitých scénářích) jste nebyli totálně mrtví a nemohli jste se jít hned respawnout, ale byli jste „v bezvědomí„. V tomto stavu jste mohli být vyléčeni nějakým healerem nebo kýmkoliv, kdo měl po ruce bandáž a strávil s vámi X minut roleplayingem ošetřování. Poté jste mohli vstát a jít zas něco dělat. Pokud do deset minut nikdo nepřišel, zvedli jste se a šli do tzv. Manaly, kde jste hodinu čekali na respawn (anebo jste mohli pomoct dělat orgům nějaké side-quest Cp apd).
Reálně to však vedlo k tomu, že když někdo ztratil HP, klečel/ležel na zemi uprostřed bojující řady a čekal, zda ho náhodou někdo neoživí. Většina těch lidí ani neodešla někam stranou. Někteří highlandeři dokonce s posledními „hápky„ proskočili řadou a zůstali tam ležet a šlapat po sobě dalších X minut.
A poslední věc, kterou bych k tomu rád dodal – neexistuje tam tzv. gentlemanství jako u nás – takové to „hej, bacha, máš za sebou strom„ nebo „aj, tys spadl na zem, jsi cajk? Ok, tak se zvedni a budem pokračovat„ – tady bylo snad úspěchem bojovníka natlačit soupeře na strom nebo ho donutit zakopnout, a pak ho dorazit na zemi (vlastní zkušenost), což v té vegetaci nebylo vůbec těžké. Celkově nás ten způsob boje docela překvapil a chvíli trvalo, než jsme se asimilovali. Kupodivu jsme nezaznamenali žádné vážné úrazy, až na nějaké vymknuté kotníky apd., jak někdo upadl na zem, zakopl nebo na něj někdo šlápl. KOSTÝMY:Kostýmy byly vesměs dost strašné. U dětí a dorostenců to člověk pochopí – jejich první akce, rostou, apd. – ale i většina dospělých nebo zkušených lidí měla kostýmy na dost mizerné úrovni. Spousta věcí byla vidět až po prohlídce – např. „vývaz„ těch přileb, kroužkovky na triku, použité materiály apd. Zbraně byly taky dost hrozné, ale vzhledem k tomu způsobu boje předpokládáme, že se s nimi moc dělat nechtějí, a spíš to berou jako spotřební zboží.
Viděli jsme týpka, který bojoval v džínech a džínové bundě.
Viděli jsme týpka, který měl kyrys z jednoho kusu ohnutého plechu, bez jakéhokoliv řemení, prostě si do toho stoupl, roztáhl, zvedl to do pasu, zase to ohnul zpátky a nechal to být – sedělo mu to na bocích.
Viděli jsme týpka, který měl pod kroužkovkou jen tílko.
Viděli jsme týpka, jehož skřetí kostým tvořila havajská košile a metalácký plášť.
Ale víte co, mrkněte se na fotky, ať to vidíte taky… (odkazy v komentářích).

LIDI:

Celkově vzato byli Estonci příjemní. Kdo uměl, mluvil kvůli nám anglicky, kdo neuměl, hledal očima nějakého Estonce, který s tím problém neměl. Někteří lidé evidentně anglicky uměli, ale moc se jim mluvit nechtělo. Z toho důvodu jsme také moc nedělali to questění a roleplaying. Ono vůbec to obvykle bývalo tak, že jsme chodili s Vincentem, on něco domluvil, a pak nám to přeložil.
Jako všude, určité procento blbců se našlo. Pár hádavých lidí jsme viděli, ale jestli se hádali kvůli neuznávání nebo bezpečnosti, netušíme. Ono to neuznávání se tu moc neřešilo, protože stačilo, aby přišel healer, dotkl se vás a něco zařval a byli jste najednou vyléčení, což se dalo v bitevní vřavě celkem snadno přehlédnout. :D )

CESTA:

Vyjeli jsme v pěti lidech autem Dacia Lodgy, po střechu naloženi i s rakví. Po cestě jsme (kromě českých dálnic) nemuseli platit žádná mýta ani jiné poplatky (popravdě, když jsem se na to ptal Vincenta, dost na mně koukal, o jakých poplatcích to mluvím, že nic takového oni nemají a neřeší). Cesta tam nám zabrala odhadem asi 23 hodin včetně přestávek na jídlo/protáhnutí/tankování. Zpátky nám to trvalo o pár hodin méně (zřejmě jsme jeli přes kritické oblasti v noci, tj. menší provoz). Celkově najeto asi 3450 km. Pokud někoho zajímá celková cena – podle počítadla v autě jsme spotřebovali 289 litrů benzinu a stálo nás to cca 9500 Kč.
Pár poznámek na konec aneb co se jinam nevešlo:
– v lese bylo ukrutné množství komárů. Já osobně měl po první noci asi 30 štípanců.
– počasí bylo dost deštivé, ale co byste chtěli v pobaltí…
– trochu nám na herním území chyběla nějaká hospoda, kde by si dal člověk normální jídlo
– Toi-toiky byly na druhé straně herního území, než jsme byli my – museli jsme asi půl kilometru, částečně lesem, částečně po svazích mokrých luk. V noci bomba, když k tomu připočtete možnost, že vás někdo herně zabije nebo zajme a odtáhne k sobě do tábora na nějaké to RP mučeníčko…
– Na jednu stranu tam bylo tolik frakcí, až jsme z toho byli dost tumpachoví (4 armády + šedé bratrstvo, černé bratrstvo, lesní elfové, královna a její družina slibující mír všem, když jí dost zaplatí, nějaká skupina, o které Vincent mluvil jako o „komunistech„, asi šest různých tavern, kde člověk mohl získat/dělat nějaké úkoly + asi dvacet různých CP), na druhou je asi fajn, že člověk si tam v podstatě může dělat, co chce, ideálně, když se domluví s orgama. Například je ve hře kamenný golem, kterého vlastní výše zmíněná královna. Golem je ve hře už tři roky, zabíjí dotekem, dupnutím omračuje všechny v okolí 10m a ještě nikdo nepřišel na to, jak ho zastavit.
– já jsem si ve chvíli nudy vyrobil z kusu dřeva a listí loďku, načež jsem byl jmenován admirálem a Vincent dal rozhlásit, že skřeti založili námořnictvo a nabírají posádku
– vikingové si letos přinesli do hry zařízení, které spustilo dvacetiminutovou nahrávku nějakého vřískotu, kdykoliv se přiblížil někdo na tři metry a dali to k cestě spojující WC a tábor jedné z armád se záměrem, aby je to v noci co nejvíc budilo
– Nejvtipnější byla asi strana Bílé Bratrstvo. Je to jakýsi mix Montyho Pythona, ku-klux-klanu a inkvizice. Chodí v bílém, všichni (i holky) jsou bratři a snaží se obílit celý svět. Jejich hlavní bůh je „Allan„ (což je hlavní organizátor hry), do boje tedy chodí s pokřikem „Allan Akbar!„. Jinak jejich oblíbeným pozdravem je „Wololoo„.
– Fajn bylo, že kdo měl latexovou skřetí masku, měl automaticky o život navíc a nějakou rychlejší regeneraci (nemohlo by tohle fungovat i u nás…?

ZÁVĚREČNÉ ZHODNOCENÍ:

Celkově to byla zajímavá, silná zkušenost a nelitujeme, že jsme tam jeli. Něco nám nevyhovovalo, něco bylo fajne. Aktuálně zvažujeme účast v příštím roce, a kdyby někdo měl enormní zájem se přidat, můžeme se o tom pobavit.

I když je tenhle příspěvek dlouhej jak tejden, určitě jsem na něco zapomněl. Takže se klidně ptejte na cokoliv do komentářů, co vás zajímá.

Autor: Jakub Ashen Seifert
Původní FB příspěvek:
https://www.facebook.com/groups/larpcz/permalink/2560122454027479/

Tento příspěvek byl publikován dne 2. 9. 2019 (Pondělí) v 19.47 v rubrice Nezařazené. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.