Jsou to dva měsíce, co skončil první ročník konference Odraz věnované larpu a s ním související tematice. Dostatečná doba, abych si mohl uvařit kafe, rozprostřít po stole zápisky z průběhu plánování i realizace, a shrnout celou akci z pohledu koordinátora organizačního týmu. Nečekejte žádné příliš pikantní historky, praní špinavého prádla či očistné emoční zvracení. Přesto bude celý doslov v duchu osobního pohledu, ovlivněného diskusemi po skončení celé akce.

O čem byl Odraz z pohledu faktů

Pro 54 účastníků byla konference Odraz místem, kde mohli během víkendu 11. – 13. dubna navštívit přes třicet přednášek ve dvou programových liniích a poznat nové tváře či pozdravit staré známé. Široký rozsah přednášek umožňoval seznámení s různými formami larpu nejen u nás, ale i v zahraničí. Čas mezi přednáškovými bloky pak nabízel zúčastněným možnost probrat nejen diskutovaná témata s ostatními. To všechno pod jednou střechou brněnského gymnázia Globe, které poskytlo konferenci zázemí, díky podpoře sponzorů za zvýhodněnou cenu. Podle ohlasů po skončení akce odjížděli účastníci spokojení a těší se na další konferenci.
Tolik k informacím, které si podrobněji můžete přečíst ve článku První Odraz pro český larp nebo přímo v doslovu na webových stránkách akce. O tom, jaký byl či nebyl Odraz z pohledu organizátora, bych rád napsal níže.

První myšlenky

Se samotnou myšlenkou konference o larpech jsme začali zcela vážně koketovat po návratu ze skandinávské konference Knudepunkt v Kodani loni na jaře. Celkem záhy jsme sestavili realizační tým a začali pilovat jednotlivé myšlenky. Chtěli jsme udělat setkání jiné, než jsou typické české cony. Ty jsou obvykle pořádané v prostorách školy, kde účastníci na přednášky chodí jen napůl ze zájmu a přednášející obvykle nemají ani osnovu, natož pak nějakou smysluplnou prezentaci. Inspirováni hotelem z Kodaně jsme si také od počátku brousili zuby na reprezentativní prostory, ideálně s ubytováním v pokojích, nikoli jen v tělocvičně na podlaze. A taky jsme si hned zpočátku předsevzali, že seženeme peníze od sponzorů, aby účastníci platili maximálně polovinu celkových nákladů včetně jídla.

Krom toho jsme si vysnili i spoustu dalších vychytávek, které celou akci nenávratně zapíšou do vzpomínek účastníků. Osobně tu cítím jako největší chybu, vedoucí ke zklamání, které přišlo vzápětí, fakt, že jsem nerozlišil rozdíl mezi tím, co jednotliví členové týmu dostali po demokratické domluvě na starosti, a tím, co tito lidé opravdu chtěli nebo byli schopni dělat. A v tomto napůl naivním rozložení jsme se pustili do příprav. Zásadním problémem se ukázaly především peníze. Jejich shánění nebylo zdaleka tak snadné, jak jsme si vysnili. Prázdniny poněkud rozložily pravidelná setkávání týmu a reakce od účastníků nebyly zdaleka tak žhavé, jak jsme věřili, že by mohly být.

Na odrazové můstky podruhé

Debata v září byla ostrá, ale pročistili jsme v ní jasně fakta od zbožných přání. Nadále jsme drželi myšlenku vyššího standartu, ale plán B, kalkulující s variantou škola, jsme už přijali za možný. Změnili jsme rozložení úkolů v týmu a oznámili veřejnosti nový termín konání na jaře 2008. Posunutí termínu se ukázalo spíše výhodou, protože se ozvalo hodně lidí, kteří o první draft neprojevili zájem, původně přihlášení přijeli nakonec téměř všichni a krom toho se mnohem více přednášejících rozmyslelo se svým programem. Ačkoliv posunutí bylo původně čistě organizačním problémem, tak z odstupem času se domnívám, že akci jen prospělo.

Samotné plánování se nakonec ještě poněkud zkomplikovalo přesunem prostor na poslední chvíli, ale díky plnému nasazení celého organizačního týmu jsme nakonec celou situaci zvládli bez vážnější újmy na celkové kvalitě akce.

Jedeme!

Prostory v gymnáziu se ukázaly mnohem lepší, než jsme čekali. Technické vybavení bylo v drtivé většině místní, ačkoliv jsme měli zavčasu zajištěné své, a jako bonus jsme získali možnost využít místní bufet včetně obsluhy, čímž nám odpadlo několik banálních starostí. Lidé vypadali uvolněně, a když jsem první noc usínal, měl jsem dojem, že už to musí dopadnout jedině dobře. Sice jsme nakonec neměli pevné desky s kroužkovou vazbou, ve kterých by si mohli účastníci do fólií zakládat materiály z přednášek, a každý účastník dostal jen jednu propisku s logem sponzora místo propisky s logem Odrazu a sady fixů na zatrhávání, ale nezdálo se, že by to někomu opravdu chybělo.

Během soboty se ukázalo, že jsme program zbytečně našlapali a lidé nemají příliš času na diskuse, společné plánování a nezávazné družení v takové míře, jak by jim vyhovovalo. Ve snaze udržet daný časový plán jsme museli několik přednášek či rozvíjejících se panelových diskuzí ukončit zbytečně násilně, ale nebylo vyhnutí. Vše ostatní však šlapalo jako dokonalý stroj a ve večerní hospůdce měli všichni, včetně organizátorů, možnost si deficit vzájemné socializace vynahradit.

V závěrečné diskuzi se ukázalo, že účastníci byli spokojení a jejich očekávání, často spíše skromná, byla naplněna. Ozvaly se výtky vůči prášilovskému ladění konference, které jsme oznámili příliš pozdě a tudíž některé účastníky spíše rušilo, protože se na něj nestihli lépe připravit. Ve stínu celkové atmosféry to však byl pouze kosmetický nedostatek. Podstatné bylo, že jsme společně udělali první odraz směrem k dalším, věřím, že vychytanějším, konferencím.

Nalijme si čistého vína

V následné reflexi v rámci organizačního týmu jsme si vyříkali vzájemné výtky a poplácali se po ramenou. Zkusím být stručný a věcný, co se výčtu týká, abych maximálně zachoval podstatné výstupy. Osobně vnímám Odraz jako první krok, který byl naprosto nezbytný pro další rozvoj.

Pro mě osobně byla konference poněkud prázdná a cíle, které jsem viděl, jsme splnili zhruba na 50%. Většina přednášek jen shrnovala stávající situaci, rozebírala možné výhledy, ale bez konkrétních návrhů, a nové poznatky byly spíše přiblížením stávajících názorových proudů světových teoretiků. Možná to zní skepticky, ale oproti Solmukohtě, která nám byla vzorem, jsem si opravdu nic zásadního neodnesl, co se poznatků týká. Mnohem cennější vidím uskutečněnou možnost potkat mimo internetové fórum některé osobnosti české larpové scény a čas strávený společnými úvahami. Právě tomuto setkávání by dle mého názoru mělo být na konferenci věnováno více prostoru.

U některých přednášek bylo vidět, že má přednášející co říci, ale absence funkčních slidů či konkrétního harmonogramu pro definovaný časový úsek často vedly k tomu, že dotyčný prostě nestihnul jádro své vlastní přednášky prezentovat. U některých přednášek naopak bylo vidět, že nemají ujasněný cíl, který se snaží přiblížit, a nebo naopak mají cíl, ale chybí vhodná argumentace k jeho dosažení. Zlepšení úrovně prezentace jednotlivých přednášejících by celé akci prospělo. Částečně bylo naší organizátorskou chybou, že jsme důsledně nechtěli koncept, cíle a rozvržení přednášky dostatečně dopředu od všech přednášejících, abychom je mohli upozornit na případné nesrovnalosti dopředu. Je mi jasné, že podobné opatření by jen přispělo k tomu, že by došlo méně konceptů a bylo by více uražené pýchy, ale věřím, že tento kontrolní proces je do budoucna nezbytný, pokud chceme skutečně přednášky dostat na řádnou úroveň. Je to jeden z prvků, který odlišuje konferenci od conů, a i přesto, že jsme tento aspekt zčásti úmyslně opomenuli, jej zpětně cítím jako důležitý nedostatek.

Jednou z připomínek po skončení akce byla skutečnost, že účastníci očekávali možnost navázání konkrétní spolupráce či společné tvorby. Takovýto blok jsme vůbec nezvažovali, ale domnívám se, že prostor pro tvůrčí panelové diskuse přímo v programu a nikoliv jen v kuloárech by mohl této činnosti výrazně napomoci. Jsem trochu skeptický vůči tomu, kolik reálných návrhů z takovéto diskuse vzejde, ale vzhledem k zájmu účastníků je můj pohled možná příliš negativistický. Prostor pro fóra v rámci konference je rozhodně jedním z prvků, které bychom přístě nevynechali.

Mnozí členové realizačního týmu chtěli sami prezentovat nová témata a názorové proudy ze zahraničí, ale něměli dostatek časových dispozic z důvodu organizačních úkolů. Nejen z časových důvodů (částečně i z politických) jsme se v maximální možné míře snažili dát prostor především ostatním přednášejícím. Na letošním ročníku dostala prostor řada přednášek představujících teoretické směry, a na dalším ročníku tak nebude nezbytné je prezentovat znovu a místo bude především pro odbornější přednášky. A to nejen z oblasti čisté teorie, ale i z oblasti aplikace této teorie, což jsou dle mého soudu nejpotřebnější a nejžádanější témata.

Vstříc lepším zítřkům

Ačkoliv může vyznít můj pohled poněkud pesimisticky, tak opak je pravdou. Jsem skutečně hrdý, že jsem mohl být součástí týmu, který odstartoval nový proud v myšlení české larpové scény. Věřím, že kladné reakce a ohlasy mezi komunitou přitáhnou na příští ročník více zájemců i z řad méně zkušených organizátorů či zájemců mimo komunitu.

Sborník, byť stručný, je prvním skutečným výstupem, o který je možné se opřít. Doufám, že ten další už bude mít i své vlastní ISBN a bude jej tedy možné bez skrupulí citovat v seminárních a diplomových pracích. Čeho jsme chtěli dosáhnout na Odrazu, bylo položení základních kamenů, na kterých budou moci další organizátoři postavit katedrálu. Možná bude trvat, než to bude skvostný architektonický div, ale lepší postavit solidní dům, než nepostavit vůbec nic.

Odraz byl důležitý, ale bez další práce se může snadno stát jen bezvýznamným plácnutím do stojatých vod české larpové scény. Další ročník bude záviset na přispění mnohých z nás, ale po letošní zkušenosti alespoň víme, že to může stát za to. Tu nejhorší cestu skrze trní jsme myslím úspěšně prosekali a já osobně se i nadále chci starat o to, aby nezarostla. Už se na tu práci těším.

Tento příspěvek byl publikován dne 13. 6. 2008 (Pátek) v 10.52 v rubrice Doslov. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.