Přihlásit se | Registrace

Návrat z mise ke hvězdám

Na počátku dubna jsem se zúčastnil 11. ročníku skandinávské larpové konference Solmukohta. Setkání příznivců, teoretiků i organizátorů ze 17 zemí se zaměřením na teorii i praxi rolových her a larpů. Za dobu svého trvání se tato putovní konference (známá i jako Knutepunkt, Knutpunkt nebo Knudepunkt, podle toho, jestli je země konání Norsko, Švédsko nebo Dánsko) stala zásadním místem pro setkávání všech, kteří na larpovém poli něco znamenají. Již druhým rokem se této konference účastní i česká výprava. V následující reportáži bych vám rád tuto konferenci přiblížil. Zapněte si tedy pásy a vítejte na tomto krátkém poznávacím vesmírném výletě.

Skandinávské konference jsou laděné tematicky. Minulý rok to bylo téma Jamese Bonda, letos byla tématem retro budoucnost. Účastníci se tak ocitnuli v jedné velké mýdlové epizodě Star Treku s menším podílem plastu a latexu. Tedy alespoň dle ladění názvů přednáškových místností a vzhledu materiálů. Samotná konference, oproti běžným českým conovým setkáním, probíhala skutečně v konferenčním duchu. Ač by možná jednotící motiv celé akce mohl svádět k dětinskosti, tak opak je pravdou. Celá konference byla pojata sice hravě, ale na vysoké úrovni vystupování i odbornosti.

Před samotnou konferencí pořádali Finové „Week in Finland„, který umožnil účastníkům, dorazivším dříve, zapojit se do volného programu v Helsinkách, jakým byly larpové hry či společenské večírky, pro seznámení s ostatními. Přijeli jsme s naší československou výpravou již ve středu večer, ale do celkového programu jsme se zapojili jen po večerech. Přes den jsme si Helsinky prohlédli individuálně, ačkoliv jsme náhodně potkávali ostatní účastníky, podobně se potulující po památkách.

Páteční stoupání k orbitu

Samotná konference začala pátečním obědem. Prostory hotelu Kiljavanranta poskytovaly dostatečný komfort a prezenci měli organizátoři zvládnutou dobře, takže nedocházelo ke zbytečným prostojům. Jehličnaté lesy kolem budovy, zapuštěné napůl v zemi, z jedné a zamrzlé jezero z druhé strany společně vytvořily dostatečný dojem Finska, ačkoli jsme je vzhledem k nabitému programu viděli během konference spíše z okna.

Narozdíl od Knudepunktu v Kodani bylo témat o něco méně a organizátoři zařadili i několik poněkud odlehčených přednášek a dílen, které mě spíše překvapily. Přeci jen vedle témat, o kterých se zmíním později, vypadaly přednášky o upířím larpu s prvky karaoke a břišních tancích trochu jako špatný vtip. Rozdělili jsme si s ostatními členy výpravy kompetence a rozešli se nasávat informace.

Hned první přednášku Mika Pohjoly s názvem „Art of roleplaying„ považuji za nejlepší z celého setkání. Pohjola na ní definoval základní kameny stavby larpu, který považuje za zážitkový pro hráče. Což je dle něj nutností pro imerzi a správné uchopení celé hry. Vše dokumentoval na hrách, které stvořil a upozorňoval na fungující i problematické implementace. Druhá přednáška o larpu v Lotyšsku byla spíše přehledovou záležitostí, ale Lotyšky měly dobře podchycenou prezentaci. Celkově z přednášky vyznělo, že tamní larpy jsou plné fantasy, post-apokalyptických vizí a vzájemné lotyšsko – ruské rozpolcenosti. Noční promítání prezentace několikaletého projektu „Sanningen om Marika„, kombinujícího ARG s larpy, jehož hlavní devizou bylo promítání ve veřejnoprávní švédské televizi, a následné odkrytí informací z postupné tvorby tohoto projektu na naši výpravu udělaly hluboký dojem.

Sobotní stav beztíže

V sobotu jsme se opět rozdělili a já si šel vyslechnout přednášku jednoho z kantorů larpové školy Osterskov Efterskole, na níž prezentoval spíše v obecné rovině postupy používané v jejich instituci – internátní škole, která používá larpy jako výukové médium. V následné diskusi jsem však vyrozuměl, že jejich larpové metody mají s metodami dramatické výchovy používané na českých školách společné velmi mnoho. Po obědě jsem se zúčastnil tvůrčí dílny autorů sdružených pod uskupením Jeepen, kteří v rámci své dílny „A publishing pipeline„ umožnili účastníkům zvážit jejich tvůrčí metody a kréda. Osobně to hodnotím za druhou nejlepší lekci, protože mě to přimělo přemýšlet nad tvůrčím procesem z jiného úhlu pohledu.

Prezentace larpového projektu Kadonnut kaupunki (Ztracené město), ve mě zažehla spoustu larpových nápadů. Myšlenka zábavného parku pro turisty v centru města, kde by lidé přicházeli do herních prostředí a mohli se sami hry zúčastnit v různých stupních zainteresovanosti, je rozhodně více než zajímavá. Rozhodně nejde o čistý larp, ale spíše o pervasivní hru s larpovými prvky. Uvidíme, jaké budou reakce po skončení hry, která proběhne na počátku září ve finském městě Oulu (asi 120.000 obyvatel). Na večerní přednášku „Larp & Related videos„ bohužel nedorazil nikdo, a tím myslím především prezentátora, krom mě, Itala a Němce. Takže jsme jen chvíli tlachali o tom, jak by měl vypadat ideální trailer a pak se rozešli.

Slavnostní gala večeři jsme absolvovali bez kostýmu. My tři Češi a Frederik Olsen jsme přišli v kalhotách a tričku, ale naštěstí to nevypadalo, že by to někomu vadilo. Nutno uznat, že některé kostýmy byly opravdu vkusné. Večer v kuloárech jsme šířili objektivní obraz českého larpu, plného fantasy, post-apokalyptických vizí a upírských her. S výhledy k budoucnosti a možnostem, které u nás larp má díky snaze o propagaci běžné veřejnosti. V zadním sále se tančila pornopolka, což je tradiční místní tanec, který jsou schopní účastníci tančit i dlouhé hodiny a Němci dělali tajný koktejlový rituál. Nekonvenční zábava až do brzkých ranních hodin.

Nedělní hladké přistání

V neděli už nás čekala jen panelová diskuse o larpech v zemích bývalé tzv. Východní Evropy. Za stolkem zasedli představitelé z Lotyšska, Chorvatska, Ruska, Maďarska a Česka. Pohled na larpy v těchto zemích je veskrze stejný. Komunity nejsou vzájemně provázané, vše se točí kolem fantasy, vše si financují sami hráči a organizátoři a běžní lidé je považují za blázny. V případě Maďarska dokonce za nebezpečné sektáře. Je obrovská škoda, že tato diskuse neproběhla dříve, abychom našli víc času ke společné debatě.

Pak kapitán Hakkarainen přistál s posádkou zpět na Zemi a skupina norských organizátorů pozvala všechny přítomné do Osla, kde se bude Knutepunkt konat příští rok. I my jsme sedli do auta a vyrazili na dlouhou pouť domů. Na trajektu do Tallinu jsme ještě strávili příjemné dvě hodiny s Lotyškami a celou noc potom s Permonem spřádali nové plány a vize. Čímž jsme definitivně odložili skafandry z této vesmírné výpravy.

Z palubního deníku

Sborník článků z konference letos považuji za mnohem zajímavější, než v roce minulém. Až jej organizátoři uvolní v elektronické podobě, můžete se dozvědět zásadní věci alespoň přeneseně. Ač pro mě osobně nebyla Solmukohta tak nabitá jako Knudepunkt, účast na ní považuji za přínosnou po všech stránkách. Když už pro nic jiného, tak pro zjištění faktu, že jsme sice v Česku o mnoho let za Skandinávií, ale přece jen o pár let před mnohými jinými zeměmi. A to je motivace, za kterou stály dva dny cesty autem na daleký sever. Rozhodně mi nezbývá než doporučit příští rok Knutepunkt 2009 v Oslu. Já se na něj těším už dnes.

Jeden komentář k příspěvku “Návrat z mise ke hvězdám”

  1. Moc pěkné, taky jsem se začal na příští ročník těšit (když už jsem letos nejel) :) A doufám, že nebudeme dělat Česku ostudu s kostýmem během gala večeru, loni jsme to přece zvládli!

Zanechte komentář

Oddíly kategorie ‘Reportáže’

Nejčastější štítky

Archivy