Komorní larpy jsou ve východních Čechách zatím poměrně velká neznámá. Teprve nedávno (s počátkem „prolarpové„ práce Darien a dalších (viz O portálu Larpy Pardubice, pozn. red.)) se drobné rolové hry začaly hlásit o slovo i tady a zdejší hráči dostali možnost tyto hry zažívat a přemýšlet o nich. Jistě, drobné výkřiky do tmy zde byly i dříve, ale jednalo se vesměs o malé hry čistě konverzačního charakteru, minimálně připravené a zaměřené skutečně jen na okruh přátel.

První větší kámen do vody: Potkancon

Začátkem prázdnin se v Potštejně konal Potkancon. Jako organizátoři jsme se rozhodli, že chceme uspořádat akci, která sblíží dosud nejasně vymezenou a nezřetelnou larpovou, ale i fantasy východočeskou komunitu. Pomoci tomu měly právě i larpy, o nichž si myslíme, že mohou takovému seznamování lidí, kteří se jinak seznamují velmi špatně, značně napomoci.

Na Potkanconu se proto larpy staly jednou z programových linií a účastníci se mohli přihlásit na několik her, které jim měly trochu rozšířit obzory a nám, organizátorům, především ukázat cestu, jak takové hry dělat a jak ne. Linii larpů měla na starost moje maličkost, a proto zde všechny proběhlé hry krátce představím. U těch, které jsem pořádal sám, se zastavím o něco déle a uvedu jejich povedené a nepovedené stránky.

Krvavý pátek

V pátek, kdy con začal, jsme s Erriksonem připravili akční upírskou noční hru s jednoduchou zápletkou i pravidly. Nakonec se jí účastnilo snad třicet hráčů a díky napínavému ladění, dobré atmosféře a poměrně povedenému pravidlovému systému se hra velice povedla a stala se i nejoblíbenější hrou Potkanconu. Paradoxně přesto, že jsme ji připravovali v rychlosti a neměla ani jméno. Každý hráč se v ní stal členem jednoho ze dvou upírských klanů, které se snažily o osvobození svého upírského otce. Toho mohli docílit pouze získáním potřebného počtu klíčů správné barvy. Nic není jednoduché, a tak nejen že klíče jednoho týmu do začátku dostali členové týmu druhého, ale navíc nikdo nevěděl, kdo je s kým. Hra tak nabízela velký prostor pro blafování a intriky. Nedostatkem hry byla její přílišná délka (což šlo ovšem ovlivnit jen částečně) a jedno chybějící pravidlo o počtu držených klíčů. Velkými pozitivy byla nulová náročnost na přípravu hráče, jednoduchá pravidla, snadná příprava, velký prostor pro různé styly hry (blafování, skrývání, hrubá síla atd.), atmosféra a samozřejmě zábava.

Hrami nabitá sobota

Sobotní dopoledne odstartovaly první komorní larpy. Odehrála se hra Anti-semitism, jejíž druhý běh organizovali Sanguinarr a Catchena ze skupiny Zorhajn. Larp s detektivní zápletkou se odehrál v prostředí zájezdního hostince a byl oděný do pěkně ponurého fantasy hávu. Podle zpráv od organizátorů proběhl poměrně úspěšně, byť se objevilo několik problémových momentů, které lze do příště odstranit.

Druhý larp Verdikt byl konverzačním dramatem ve společnosti, které se podařilo vymýtit všechny nešvary lidstva včetně zločinu. Hráči se stylizovali do účastníků soudního procesu, který měl posoudit něco, co už lidstvo dlouho neznalo: vraždu. Hra, kterou organizovali dva zkušení larpoví matadoři Kop a Jimi, proběhla podle dostupných informací úspěšně, byť by mu jistě velmi prospěly lepší prostory. Tato výtka jde na vrub nám organizátorům a je nutné na ní zapracovat do budoucna.

Odpoledne patřilo zbraním. Pod vedením Žaka z českotřebovské skupiny Mellon se totiž konal dřevárnický turnaj. Měl několik částí (boj mužů, boj žen, boj na dýky atd.) a údajně se vydařil výtečně. Hráči se vyřádili, počasí vyšlo a vítězové si odnesli své ceny. Jen ta krev se na trávě udrží ještě asi dlouho.

Noční hru jsem připravoval já. H.R.A. proběhla v menším počtu lidí, než jsme do poslední chvíle plánovali (doteď nevíme, zda za to mohla únava, nezodpovědnost nebo nějaké organizační nedopatření), každopádně i tak byl počet hráčů dostatečný a hra, která využívá nápad šíleného filmu Battle Royale, se protáhla na několik hodin. Jedna zbraň, jedno město, jen jeden vítěz. Taková hesla hru provázela. Po počátečním vyvraždění několika postav hra na chvíli utichla a přeživší se začali po městě obcházet jako kočka s myší. Až odříznutí několika zón hru znovu rozhýbalo a z efektního finále nakonec vyšel vítěz, který si odnesl knižní ceny. I přes menší počet hráčů proběhla hra úspěšně. Napětí se dalo krájet především po zhasnutí pouličního osvětlení a osvědčený pravidlový systém opět nezklamal, byť o některých změnách lze stále přemýšlet.

Slunečná neděle venku

Nedělní dopoledne obsadila Špína z dílny Court of Moravia. V Potštejně se utkaly tři mafiánské gangy a ve vzájemných přestřelkách nešetřily vodou. Hry jsem se pro změnu zúčastnil jako hráč a shledávám ji velmi zábavnou a pro odreagování jako stvořenou. Někteří možná odcházeli mírně zklamaní, protože očekávali něco více rolového, nicméně pro letní vyřádění bez dlouhého řešení pravidel a postav, například na tábor, je to hra naprosto ideální.

Už druhý běh larpu Dooraway, hry z prostředí moderní mystiky zorganizovali v neděli odpoledne Singollo a Ewka. Osobně se domnívám, že přes všechny problémy úspěšně. Hra byla bezpochyby velkou školou pro nezkušené hráče, ale i pro organizátory. Ti první zjistili, že larpy mohou být zábava náročná i na přemýšlení a pátrání po souvislostech. Ti druzí si opět ověřili starou známou pravdu – nespoléhej na to, že hráč přijde na všechno, co do hry dáš. I když je to hráč vnímavý, má štěstí a přijde na potřebné informace, často potřebuje pomoc i s nimi.

Pondělní dojezd

Posledním dnem Potkanconu bylo pondělí a dopoledne proběhly dva komorní larpy. Prvním byl druhý běh Zakovy konverzační rolové hry Space Station, odehrávající se v budoucnosti (bližší, než se může zdát) na malé vesmírné stanici. Hráči se vžili do postav, které museli čelit těžkým rozhodnutím, vzájemným vztahům i nečekaným situacím. Podle zpráv od Zaka se larp povedl, postavy prožily své příběhy tak, jak měly, a rozhodnutí bylo učiněno.

Druhým larpem byl můj komorní příběh Assenois z malé farmy ve stejnojmenné vesnice v Ardenách za druhé světové války. Hra byla mírně kostýmovaná a velkou měrou těžila z pěkného prostředí a z toho plynoucí atmosféry. Na válečně-okultním pozadí se sešlo několik různorodých osobností se svými cíli, problémy a tématy (otázka osobní zodpovědnosti, nutnost volby, vypořádání se s minulostí, otázka víry a přístupu k válce atd.), která měla být stěžejním nositelem herního prožitku. Některá z nich se ve hře projevila (především díky dobrému hraní některých hráčů), jiná bohužel ne. Během hry jsem zaznamenal několik chyb, které se pokusím pro případné další běhy odstranit. Především šlo o nevyváženost postav – některé nabízely větší možnosti a prostor pro uchopení a jiné se jevily jen jako výplň zamýšleného příběhu, než jako jeho nositelé. Postavy si také zaslouží „profesionálnější„ zpracování svých popisů (méně historie, více přítomnost, větší stručnost a přehlednost). Dopilovat potřebuje i příběh a především jeho nitky k postavám tak, aby se dokázaly lépe zapojit do hry. Zapracovat je nutné také na zvukovém podkreslení, které jsem podcenil. Přes všechny nedostatky však považuji tento „beta-test„ za úspěšný a v této hře vidím velký potenciál především díky prostoru, který poskytuje k přemýšlení nad zpracovanými náměty.

Poslední hrou Potkanconu 2009 byl Zorhajn – tažení. Fantasy pochodovka pro dvě družinky byla opět v duchu akcí recesistické skupiny Zorhajn. Družinky si při hře prošly tři méně či více hororové příběhy a během putování je čekala celá řada zajímavých setkání. Tažení bylo také úspěšné, byť někteří hráči zřejmě úplně nepřijali ducha zorhajnského humoru a nadhledu, se kterým skupina pořádá všechny své akce.

Ano undergroundu

Na závěr dodávám, že většina her proběhla teprve v prvních nebo druhých bězích. Potkancon tak byla to první akce, která nám ohledně komorních larpů přinesla potřebné zkušenosti a snad i odhodlání pořádat rolové hry i do budoucna. Osobně bych byl velmi rád, kdyby se (například v rámci projektu Larpard) vytvořila východočeská komunita věnující se třem základním směrům rolových her: komorním larpům, větším rolovým hrám (ať už přírodním nebo městským) a ostatním souvisejícím akcím (cony, setkání, divadla apod.). Neměli bychom však zapomínat (a mám pocit, že se tak dnes děje stále častěji), že jde pořád hlavně o zábavu. A že trocha toho undergroundu dosud ještě žádné zábavě neublížila.

Odkazy

• Stránky Potkanconu
• Stránky Potkanů – organizátorů Potkanconu
• Larpard – východočeský larpový portál

Tento příspěvek byl publikován dne 21. 7. 2009 (Úterý) v 10.25 v rubrice Reportáž. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.