Jaké bylo hrát učitele na CoW?
Před přečtením tohoto článku doporučuji přečíst článek Jaké bylo College of Wizardrdy, protože na něj přímo navazuje.
College of Wizardry (CoW) je vlajková hra společnosti Dziobak Larp Studios organizovaná několikrát do roka v několika variantách. Já se (již podruhé) účastnil “standardního” běhu v Polsku na zámku Czocha. Minule jsem hru popisoval z pohledu studenta, tentokrát to bude z pohledu profesora.
Jak se hraje CoW
Detailněji jsem toto popisoval v minulém článku, proto teď jen ve stručnosti shrnu. CoW je sandbox v Nordic larp stylu se základní osnovou událostí, které se hráči můžou držet, když nemají žádný jiný obsah, který by mohli a nebo chtěli hrát. Do toho patří zejména vyučovací hodiny, různá setkání kolejí (do kterých studenti patří) apod.
Jak bývá zvykem u Nordic larpů, i zde se hodně pracuje domluvou hráčů na scénách a na tom, jak larp budou hrát (a to jak před hrou, tak v průběhu hry). Dziobak vlastní armádu dobrovolníků – CPček, které si hráči můžou vyžádat na pomoc pro své scény a herní linky.
Jak jsem se stal učitelem
Před hrou vyplňujete formulář, ve kterém se píšete své preference pro hru a jednou z prvních otázek je, zda si přejete hrát učitele a nebo studenta. Já vyplnil učitele a byl vyzván k tomu, abych vyplnil i předměty, které mám zájem vyučovat.
Bohužel jsem nebyl vybrán a byl do hry vzat jako student, což mě trochu zklamalo, protože znovu hrát studenta se mi nechtělo. Kontaktoval jsem organizátory, že mám tento problém a ve velice krátkém čase jsme se domluvili, že je možné mě přehodit na jiný běh jako učitele automaticky a nebo že si počkám, zda se na tomto běhu nějaké místo neuvolní. Což se po pár dnech skutečně stalo a tak jsem se stal učitelem magické teorie.
(Pozn. pro příští běhy se casting učitelského sboru dělá jiným způsobem, a to tak, že napíšete organizátorům, že máte o tuto pozici zájem a oni vás (ne)vyberou ještě předtím, než se dělá casting studentů pomocí formuláře. Mám za to, že všechny běhy pro rok 2018 už učitelský sbor mají. Nicméně jako na každém larpu – vždy někdo odpadne.)
Učitelský sbor a jeho role ve hře
Naprostá většina hráčů ve hře jsou studenti (poměr bude něco kolem 1:10) a ne všichni členové učitelského sboru, jsou profesoři. Hráči učitelského sboru mají více povinností, než hráči studentů. Většina z nich totiž do jisté míry zajišťuje zábavu pro ostatní hráče a de facto řídí celou školu (a tím pádem i hru).
Školu vede Headmaster/Headmistress (ředitel/ka, dalo by se říci) a její pravou rukou je Janitor (něco jako školník, zajišťuje praktický chod školy). Dále jsou zde profesoři jednotlivých předmětů (tentokrát zde bylo 13 předmětů) a asistenti (Assistant Professor), kteří mohou profesorům pomáhat v hodinách a nebo na sebe mohou brát různé speciální role – např. na tomto běhu byla školní poradkyně.
Učitelský sbor se snaží školu udržet v chodu zejména různými oznámeními, sestavením rozvrhů nad rámec toho organizátory poskytovaného (ve kterém jsou zahrnuty pouze základní události, nikoliv ty, které jsou naplánovány hráči), dohlížením na školní aktivity (kroužky, mohlo by se říci) apod. Učitelský sbor se také snažil být maximálně otevřený nápadům studentů a maximálně je podporovat v jejich činnosti.
Vyučovací hodiny a jejich příprava
Časy a místa vyučovacích hodin jsou dány organizátory larpu. Místa lze ovšem měnit, přehled o zabraných/volných lokacích má Janitor. Před hrou bylo možné vyplnit “profesorský formulář”, kde si profesoři mohli říci o rekvizity/CPčka atd. pro své hodiny. Jedna vyučovací hodina trvá 45 minut a každý profesor vyučoval 3 hodiny denně (vyučovací dny byly dva, tedy 6 hodin celkem).
Já jsem vyučoval magickou teorii. První vyučovací den jsem měl hodiny velice teoretické – o tom, co to vlastně magie je a jaké má vlastnosti. Což bylo vedeno napůl formou výkladu a napůl formou diskuze, ke které se většina studentů připojila. Pro tyto účely jsem měl vypracován nějaký vlastní model toho, jak magie funguje, abych vše, o čem se bavíme, mohl zasazovat do nějakého rámce a vytvořit studentům představu základních principech magie v herním světě (tedy alespoň tak jak si ji představuji já, protože nepsané pravidlo říká – každý profesor je ve svém oboru odborník a co říká, to je pravda).
Druhý vyučovací den měli studenti za úkol vytvořit své jednoduché kouzlo. Pracovali v malých skupinkách a mohli si vymyslet prakticky libovolné kouzlo, pro které si v hodině zkusili vytvořit zaklínadlo a způsob, jakým se sesílá a na konci hodiny jej také demonstrovali.
Při přípravě hodin jsem se zamýšlel hlavně nad tím, jak učit teoretickou magii a neunudit hráče, což byla asi největší výzva. Proto jsem se během hodin snažil hráče povzbuzovat ve vymýšlení vlastních teorií a zadávat jim samostatné činnosti, které podporovaly hraní mezi hráči studentů vzájemně.
Co se děje mimo vyučovací hodiny
Každý den má 6 vyučovacích hodin a každý učitel z nich učí 3. Mimo tyto vyučovací hodiny (kdy většina studentů i učitelů je na nějaké hodině) se hráč musí zabavit sám. Buď mít domluvené nějaké scény s jinými hráči, popř. CP a nebo mít nějaké místo setkávání. Učitelský sbor měl něco jako sborovnu, kde se učitelé povětšinou zdržovali, když neměli co hrát (jak bylo domluveno před hrou), takže byla šance zde někoho potkat a hrát alespoň nějaký učitelský smalltalk a nebo nějaký „běžný učitelský život„, popř. dohánět resty jako zapisování bodů studentů z hodin apod.
Já tyto chvíle většinou využíval k odpočinku, protože jsem často hrál do noci (minálně do 2 do rána) a vstával kolem 7:30 a obecně se toho tou dobou ve hře příliš nedělo (kromě samotného vyučování).
S velkou mocí přichází i velká zodpovědnost
Byl jsem vcelku (příjemně) překvapen, že ze stran organizace na nás, jakožto učitelský sbor, nebyly kladeny žádné velké nároky. Nikdo nekontroloval, co jsme si připravili (a jestli vůbec něco) a tak nějak všeobecně panovala atmosféra vzájemné důvěry a spolupráce. Většinu domlouvacích věcí před hrou zajišťovali hráči (zejména Headmistress a Janitor) a hovory po internetu (kterých jsem se neúčastnil, protože vždy byly v době, kdy jsem nemohl. Nicméně z nich existovaly zápisy a smysluplné výstupy). Na workshopech před hrou se jenom připomenuly nějaké úplně základní věci (jak dávat body studentům atd.), ale jinak jsme měli úplně volnou ruku. Bylo několikrát řečeno, že tentokrát byl učitelský sbor nadprůměrně organizovaný a i mně samotnému přišlo, že všechno šlape, jak má.
S tím však přichází jedna věc, která mě během hry občas mátla – jak moc zasahovat do hry studentům? Tím, jak larp byl hodně o tom, že hráči si vytváří vlastní scény, bylo velice jednoduché do něčeho nechtěně šlápnout a zbourat. Protože jakožto učitel přeci nemůžu nechat projít všechno. Nakonec jsem zvolil variantu “nechodím náhodně po lokacích v době, kdy je pravděpodobné, že se tam může dít něco, proti čemu je třeba zakročit” a do scén jsem vstupoval jen na přímé požádání (byli studenti, kteří se se mnou cíleně domluvili na nějakých scénách, do kterých jsem měl vstoupit) a nebo když okolnosti nedovolili jinak (např. když do sborovny přiběhli studenti, že se něco děje v podzemí) apod.
V této hře rozhodně platí, že jako profesor máte jen takovou moc, jakou vám ostatní hráči dovolí. Nicméně sociální rozdělení žák – učitel je natolik známé, že nikdo neměl problém s jeho uchopením (ne nečekaně).
The Shadow? The Shadow!
Aneb vymýšlení vlastních příběhových linek
Jak již bylo řečeno, před larpem i během larpu se bylo možno domlouvat s ostatními hráči a CPčky na obsahu hry. Před hrou jsem vymyslel příběh mé bývalé jednotky (jednotka se jmenovala the Shadow. Hrál jsem bývalého člena speciální jednotky policie magického světa), která byla křivě obviněna a rozpuštěna a během hry se vyšetřovalo proč a jak. Byla do toho přímo celá řada hráčů (bývalí členové jednotky, postavy, které se nás stále snažily potopit, potomci rodin, které to vše zorganizovaly).
Měl jsem načrtnutou základní příběhovou kostru a klíčovým hráčům příběhu jsem řekl, kdy kde mají být. Zároveň se všechny důležité události točily okolo mojí postavy, takže když nějaká událost nevyšla úplně na 100 %, jak byla plánováno, nebylo to nutně na škodu. Mohl jsem situaci zahrát tak, jak bylo pro příběh zrovna potřeba. Zároveň jsem během hry několikrát domlouval, kdo koho kdy a jak zradí, kdo bude kdy kým vyslýchán a podobně. Hráči, kteří chtěli překvapení, měli svou úlohu v lince domluvenou spíše vágněji a pouze věděli, kdy a kde mají být. Hráči, kteří si chtěli odehrát svou část příběhu více skriptovaně, se za mnou v průběhu larpu několikrát stavili a více či méně domluvili další průběh.
Několik hráčů za mnou po hře přišlo a říkali, že tato linka pro ně byl jeden z nejsilnějších zážitků hry. Což jen podporuje moje tvrzení, že nejsilnější divizou hry je to, že poskytuje jakousi platformu pro vlastní invenci.
Přiznávám, že tento způsob hraní larpu je mi velice blízký.
Student versus profesor
Hra za každého nabízí jiný druh zážitku a také svobodu v jiném rozměru. Jako student jsem byl pánem svého času, jako profesor jsem se musel přizpůsobit rozvrhu (a nějak se zabavit v době, kdy většina hráčů byla na hodinách). Jako profesor jsem měl plnou kontrolu nad vlastním vyzněním a stylem hry, jako student jsem byl součástí nějaké koleje, která nějaký styl hry už předpřipravovala. Jako profesor jsem také strávil mnoho času přípravou před samotným larpem.
Já osobně jsem si užil hru za profesora více, než za studenta. Znám však spoustu hráčů, kteří preferují studenské role, a to z různých důvodů.
Proč mě osobně hra učitele vyhovovala více? Rád mám větší kontrolu nad vlastní hrou a jako učitel jsem měl svým způsobem i více pozornosti, což mi umožňovalo vytvářet větší scény a zapojovat do svých linek více hráčů, než bych mohl jako hráč studenta. Neříkám, že hráč studenta nemůže dosáhnout stejného cíle, ale jako hráč učitele jsem to měl dle mého snazší.
(Již teď jsem přihlášen na jeden z dalších běhů CoW, jako člen učitelského sboru, ale nikoliv jako učitel. Konkrétně jde o funkci Head Guardian, což je něco jako šéf magické policie. Od této pozice si slibuji velkou volnost v tom, co ve hře budu dělat, ale také velkou zodpovědnost za vlastní zábavu ve hře.)
