Je mi proti srsti, když mě někdo tlačí do jedné z binárních škatulek a nedovolí mi si nevybrat:
1. Vyplňte pohlaví: muž / žena
2. Rozdělte se na kluky a holky
3. Sedm postav: Tři mužské, čtyři ženské„

Kdo jsem

Jmenuji se Anna a v občance mám „F„. Navenek vypadám jako ženská. Obvykle o sobě mluvím v ženském rodě, můj mateřský jazyk mi ostatně nedává moc na vybranou. Ale uvnitř ženská nejsem. Nejsem ovšem ani chlap v ženském těle. Identifikuji se jako nebinární transgender. To znamená, že svůj rod vnímám a prožívám jako něco mimo kategorie „muž„ a „žena„, konkrétně jako něco mírně fluktuujícího okolo středu škály mezi „M„ a „F„. Tedy škály, jejíž existenci si asi většina lidí neuvědomuje a jejíž existenci bohužel spousta lidí (včetně množství sexuologů specializujících se na „transsexualitu„) vyloženě popírá. Co to obnáší prakticky? Čas od času pociťuji akutní projevy toho, čemu se říká genderová dysforie. Jinak nic moc zvláštního. Oblékám se, pohybuji se a mluvím tak, jak je to pro mě komfortní a autentické. A vedle toho je mi spousta vcelku nevinných věcí ve skutečnosti proti srsti. Například když mě někdo oslovuje či o mě mluví za použití jednoznačně genderujících slov: i když jsou „jsi krásná ženská„ a „jsi chytrá holka„ komplimenty, pro mě mají nahořklou pachuť. Například když se ke mě někdo chová galantně a s něčím mi začne automaticky pomáhat na základě předpokladu, že pomoc chci nebo potřebuji vzhledem ke svému genderu (což je samo o sobě pruda), který navíc ani netrefil správně. Například když mě někdo tlačí do jedné z binárních škatulek a nedovolí mi si nevybrat: „vyplňte pohlaví: muž / žena„, „rozdělte se na kluky a holky„… no a nebo třeba: „7 postav: 3 mužské, 4 ženské„.