14. února se v okolí Českých Budějovic uskutečnil jednodenní larp pro 13 hráčů, postavený na schématu družinové hry, Akta B. Jeho autorem – stejně jako autorem článku Akta B – je Martin „Marcus„ Červenka. My vám přinášíme zkrácenou verzi tohoto článku, ze které jsme pro vás vybrali ty nejpodstatnější informace o průběhu larpu a jeho podobě.

Asi před půl rokem jsem se v čajovně setkal se skupinou mladých lidí ve věku kolem šestnácti let, píše Marcus. Zjistil jsem, že zde v Jižních Čechách pořádají vlastní bojové larpy, a po chvíli mi bylo jasné, že pro ně něco spáchám. Kontaktoval jsem několik starších hráčů a výsledkem byl plán na víkendový larp. Pro mladé hráče to měla být první „nebojová„ zkušenost, snažili jsme se tedy příběh i náročnost larpu přizpůsobit jejich věku a požadavkům. Zápletku jsme umístili do prostředí reálného světa a 14. února vše vypuklo.

Marcus o průběhu larpu dále píše:

Vše probíhá dle plánu, ráno nabírám Gila a vyrážíme směr vlakové nádraží, již v rolích CPček – cikánských kopáčů Láca a Déža Tarabových. Úkol je prostý. Po náhlém zmizení profesora Feketeho, vedoucího archeologických vykopávek, máme vyzvednout jeho čerstvého nástupce. Přibíráme novináře a vezeme hráče na místo vykopávek.

Ty se nacházejí v lese zvaném Bor, na západním okraji Českých Budějovic. V tomto lese kdysi stávala keltská osada a obyvatelé města si o něm vyprávějí spoustu strašidelných historek. To vše jsme použili jako pozadí naší hry, spolu s dávnou havárií mimozemské stíhačky. Pokud vás to bude zajímat, můžete si některé „borské pověsti„ přečíst na stránkách našeho larpu.

Zkoumání kostry na dně vykopávek

Po zásahu kopáčů je nalezena kostra s lebkou. Krátce na to se objevují další postavy – tentokrát agenti BIS, kteří od nejmenovaného zdroje obdrželi jisté informace a až příliš aktivně se zajímají o zdejší nálezy. A aby toho nebylo málo, přicházejí na scénu soukromá očka z Prahy. Paní Feketeová si je najala, aby pátrali po jejím zmizelém manželovi.

Jedna z CP, hrající ve svítivě žluté kombinéze Radiaci, posléze vede hráče do pitevny (herně umístěné v laboratoři Zemědělské fakulty). Postavám všech zúčastněných se dělá nevolno od žaludku a poté, co za záhadných okolností umírají Láco a Déžo, nabírá děj spád. Zvláště, když patolog hráčům oznamuje, že „původní majitel„ kostry žil před několika tisíci lety, má na každé ruce šest prstů a zemřel zcela prokazatelně na nemoc z ozáření.

„To tady byly použity jaderné zbraně?„ ptají se hráči. To asi ne… Nicméně je jim stále hůře a čas na nalezení jakéhokoliv léku, který by odvrátil jistou smrt, ubývá geometrickou řadou.

CPčka, která hrála Radiaci, jednak předávala hráčům instrukce typu: píská ti v uších, zamotala se ti hlava a zakopneš, chce se ti zvracet a podobně. Krom toho ale také fungovaly jako „informační obláčky„. Ještě před začátkem larpu jsme si totiž s hráči řekli, že není problém kdykoliv hru zastavit a v pohodě si vyjasnit, co bude potřeba. Po zkušenostech z Budějovic by Night a jiných akcí jsme se chtěli vyvarovat konfliktům vzniklým řešením pravidel a podobně. Až na několik drobných nápověd tuto možnost hráči nevyužili.

Rozhovor s patologem

Jak se nám zápletka zaplétala, situace začínala být pro nakažené kritická. Kromě detektivů z Prahy, kteří na místo vykopávek dorazili o něco později, nakonec všichni umírají. Soukromým očkům rychle dochází, že ani jim mnoho času nezbývá. Jistou naději jim dá cikánská vědma, babička Láca a Déža, skrz níž komunikují s duchy zemřelých postav. Bohužel, času je opravdu málo a konec je pro postavy tragický…

Mladí hráči nás zaskočili tím, kolik toho byli pro své role ochotni podniknout. Na to, že většina neměla s larpy velké zkušenosti, nás překvapili a potěšili svým nasazením. Do larpu se zapojilo 13 hráčů a ztvárněno bylo aspoň dvakrát tolik postav. I přes „výbušný„ konec se všichni bavili. Na tvářích hráčů jsme viděli nadšení a to pro nás byla ta největší odměna.

A co bude dál? Nechme se překvapit. I díky své druhové rozmanitosti slibuje „budějovický rybník„ slušný výlov. Co se týče dovádění starších kapříků, přesvědčili jsme se, že tu má smysl něco dělat. A co mladí pstruzi, štiky a okouni? Mají poměrně ambiciózní plány do budoucna. Chtějí si hrát a my jim držíme palce, aby si zachovali nadšení a radost ze hry.

Odkazy

• Stránky hry
• Fotogalerie

Tento příspěvek byl publikován dne 28. 4. 2009 (Úterý) v 14.18 v rubrice Reportáž. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.