Všimli jste si, že zemřel Paroubek? Ne? Tak to jste se asi nezúčastnili pardubického larpu s názvem Death note. Netradičně v neděli, konkrétně 29. listopadu 2009 proběhl v Pardubicích larp inspirovaný anime seriálem Death Note. Na svědomí jej mělo mladé organizátorské trio Damián – Eridor – Raven, které, byť je nováčkem v organizování, již své zkušenosti rozhodně má.

Úvod

Pro ty, již neviděli seriál ani filmy, lze ve zkratce uvést, že hlavním hrdinou je jistý Kira, jehož identita je neznámá a který vlastní Zápisník smrti. Je-li do něj napsáno něčí jméno, pak daný člověk zemře. Kira v dobré víře vidiny lepšího světa používá Zápisník k likvidaci zločinců. To ovšem vyvolává odpor policie, která rozjiždí pátraní po jeho identitě a chce Kiru zlikvidovat.

Z původní předlohy vyplývá i zaměření hry, detektivní larp směřující k odhalení identity Kiry. Hráči byli rozděleni do tří skupin reportérů českých konkurečních televizí, toužících odvysílat reportáž o incidentech ohledně Kiry a úplně nejlépe i reportáž o odhalení jeho identity. Každá televize měla jasně daný profil:

• Česká televize – podává seriozní informace, investigativní novinařina se drží v mezích etiky
• Nova – agresivní přístup, primárně zaměřena na senzace, nebojí se použít jakékoliv metody
• Prima – kombinace předchozích, snaží se držet v mezích, ale v případě potřeby jsou schopni je překročit

To samo o sobě přinášelo do hry zajímavé zpestření, hráči pomocí kamer a fotoaparátů vytvářeli dokumentaci, a tu pak v určitých časových intervalech prezentovali, čímž také informovali o svém postupu. V neposlední řadě je díky tomu ze hry zajímavý obrazový materiál.

Krom novinářů se ve hře samozřejmě vyskytovala policie, tvořící čtvrtou herní skupinu, která případ oficiálně vyšetřovala a podávala na tiskových konferencích hlášení o svém postupu. Některé z postav měly ještě tajnou dodatečnou motivaci jako stoupenci Kiry. Jejich úkolem bylo mu pomáhat a pokud možno se navzájem najít a sjednotit.

Průběh hry

Hra samotná začínala v neděli odpoledne a to tiskovou konferencí, na které policie seznámila přítomné novináře s momentálním stavem vyšetřování. Byli informováni o tom, že Kira je schopen zabít člověka, aniž by se ho fyzicky dotknul, a zřejmě mu stačí znát pouze jméno své oběti. Zabíjí zločince, nebo jedince, kteří by ho mohli ohrozit, např. odhalením identity. V průběhu konference byl policii doručen balíček, ve kterém byla elektronická zpráva od Kiry, v níž vyzýval ke spolupráci. Na důkaz své totožnosti v přímém přenosu zabil jednoho z policistů. To způsobilo značný zmatek a konference byla přerušena.

Hráči se poté rozprchli natočit první reportáže, seznámit se s cizími postavami (např. detektiv, hacker, šílená žena apod.) a prozkoumat herní území. Informací se k hráčům dostávalo poměrně dost, takže bylo stále co řešit. Postupně se objevovaly šifrované texty, pravé i falešné informace o identitě Kiry, fragmenty zápisků z deníku a zemřelo několik zločinců.

Zde je namístě uvést alespoň jednu zajímavou situaci ze hry a vysvětlit provokativní podtitul této reportáže. Protože se reportérovi Novy zřejmě podařilo získat část deníku, rozhodl se ověřit jeho funkčnost napsáním konkrétního jména. Po chvíli přemýšlení někoho napadlo jméno Paroubek a tak se i stalo. Jméno bylo napsáno a v průběhu dalšího vysílání se k hráčům dostala oficiální informace, že předseda ČSSD Jiří Paroubek záhadně zemřel na infarkt!

Celá hra eskalovala podezřením na to, kdo Kira skutečně je, a Policie chtěla na závěrečné tiskové konferenci, která se měla konat kolem deváté hodiny, odhalit jeho identitu. Bohužel se jim to však nepodařilo, protože několik okamžiků po příchodu na konferenci všichni policisté najednou zemřeli. Na infarkt. Identitu tak Kira udržel v tajnosti, ale podezření, které padlo na jednu z reportérek ČT, se po hře ukázalo pravdivým. Nebyl to tedy ten Kira, ale ta Kira, a hráčka, která ji představovala, opravdu dobře zahrála svou poměrně složitou osobnost a svým chováním velmi prospěla hře jako takové.

Příběh byl v podstatě lineární a všechny skupiny postupovaly po stejné linii, kde záleželo jen na hráčích, jak rychle rozklíčují z rozhovorů s dalšími postavami či z důkazních materiálů, kdo je Kira. Organizátoři hru sledovali z povzdálí a operativně podle vývoje přidávali další důkazy v případě, že jednotlivé skupiny nepřicházeli s konkrétními důkazy. Kira, ačkoliv byla částečně řízená organizátory, podobně získávala jména policistů, aby je byla schopná zlikvidovat. Celkový příběh o zkorumpovanosti policejních složek a opravdových důvodech toho, proč Kira jedná, jak jedná, však nebyl ve hře většiny postav téměř přítomen.

Hodnocení

Zde si dovolím uvést svůj osobní názor, který se samozřejmě nemusí shodovat s názory jiných hráčů. Byť to byla hra od nových autorů, myslím si, že se vydařila. Možná právě díky tomu, že ji tvořili noví lidé, se jim podařilo přinést něco nového, co si dovolím říci na larpové scéně trochu chybí – koření originality. Hra celkově měla spád, nebyly v ní hrubé chyby a dokázala vygradovat do zajímavého závěru.

Na druhou stranu se jí však nepodařilo zcela se vyhnout chybám a problémům, takže rozhodně bylo co zlepšovat. Jedním z bodů ke zlepšení by byla technika. Každá televize si zajistila vlastního kameramana a techniku, ale protože nebylo řečeno na jaké platformě se budou záznamy zpracovávat, vyvstaly opravdu velké problémy s přehráváním.

Ke hře jsem od začátku přistupoval s despektem, jelikož jsem neznal téma a chyběla mi chuť hrát. Nakonec jsem si den před hrou pustil stejnojmenný film, ačkoliv to organizátoři nedoporučovali, a myslím, že to bylo hodně důležité. Byť jsem se dozvěděl neherní informace, které bych znát neměl, myslím, že bych se bez nich ve hře zcela ztratil.

Ve hře samotné jsem měl opravdu těžké dilema, zda se věnovat reportážím, nebo pátraní po Kirovi a sledování indicií. Obojí se prostě nedalo stíhat a já tento rozpor nedokázal uspokojivě vyřešit. To je však pouze můj osobní problém a svědčí o tom, že událostí ve hře bylo skutečně dostatek.

Mnoho hráčů si také stěžovalo na nerozumně rozlehlé hrací území, kde předem dané lokace většinou neobsahovaly hodnotné informace, a tak se hrálo převážně jen okolo ústředního sálu.

Berme to však jako prostor ke zlepšování dalších her, které, jak se nechali slyšet, tito organizátoři v budoucnu plánují. Máme se na co těšit a pardubická scéna opět ukázala, že je třeba s ní počítat.

Odkazy

• Stránky Death note
• Fotogalerie Eridorových záběrů ze hry

Tento příspěvek byl publikován dne 22. 12. 2009 (Úterý) v 15.15 v rubrice Recenze. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.