Larpy nabízejí jedinečný prostor pro objevování, hraní rolí – a také navazování nových vztahů napříč věkem i zkušenostmi. Pro mnohé mladé účastníky jsou první příležitostí vyrazit někam sami, potkat spřízněné duše a zažít něco výjimečného. Právě tato otevřenost a rozmanitost ale zároveň přináší i určité výzvy – například v tom, jak vytvářet bezpečné a podpůrné prostředí pro ty, kteří se teprve seznamují s komunitou a jejími zvyklostmi. Přinášíme pohled na to, jak lze prostředí larpu kultivovat tak, aby zůstalo otevřené, inspirující a zároveň citlivé k potřebám zranitelnějších účastníků.

Z různých zkušeností a rozhovorů si jsme vědomx nepříjemných či velmi zraňujících příběhů, které se staly nezkušeným účastníkům. Existují lidé, kteří si takové jedince aktivně vyhledávají právě proto, že jsou méně zkušení, důvěřiví a snadno ovlivnitelní. Časté jsou i situace, kdy někdo chtěl vypadat dospěle nebo se bál říct „ne“, protože nevěděl, že má právo to udělat – a prožil něco, co ho hluboce zasáhlo.

Zároveň platí, že pro mnohé dospělé není navazování přátelství s výrazně mladšími účastníky přirozené či zajímavé, a tak tito nováčci často zůstávají na okraji skupin. V takové situaci se snadno přimknou k „hodným starším“, kteří jim nabídnou oporu a pomoc s orientací v komunitě – výměnou za určité protislužby nebo pozornost.

To vše vedlo k diskuzi o tom, zda a jak by šlo larpovou komunitu učinit bezpečnější pro své zranitelnější členy. Není jednoduché vyvážit pozitivní stránky larpu – možnost objevovat nové věci, zažít silné zážitky, navazovat přátelství napříč věkovými skupinami – a zároveň ochránit ty, kteří jsou ještě nezkušení nebo se teprve učí chápat hranice.

Stejně tak bývá náročné skloubit snahu přistupovat k mladším účastníkům s respektem jako k plnohodnotným členům komunity a zároveň je chránit před lidmi, kteří s nimi nejednají férově – ať už jde o predátory, nebo jen o nezodpovědné jedince, kteří si neuvědomují, že s šestnáctiletým účastníkem je třeba mluvit jinak než s někým o deset let starším.

Na základě nasbíraných zkušeností a návrhů se objevilo několik nápadů a mechanismů, které by mohly přispět k větší bezpečnosti a pohodě zranitelných osob a nováčků, kteří se do komunity teprve začleňují. Vždy jde o dobrovolné iniciativy, které nejsou závazné, ale mohou komunitě výrazně pomoci.

Nastavení společenské přijatelnosti

Možná právě tohle je ta nejtěžší věc – a přitom ji může dělat každý.

Larpová komunita není instituce a nemá žádný centrální nástroj, kterým by mohla systematicky řešit všechny problémy, které se v ní mohou objevit. Na druhou stranu je každé sociální prostředí možné kultivovat – nastavovat v něm pravidla, podporovat otevřenou komunikaci a hledat způsoby, jak citlivější situace předcházet nebo je citlivě řešit.

Je samozřejmé, že primární zodpovědnost za nezletilé účastníky mají jejich zákonní zástupci. Ti by měli své děti informovat o možných rizicích a nabídnout jim strategie, jak zvládat obtížné situace. Zároveň ale může i samotné společenství – prostřednictvím informovanosti a přístupu – napomoci k tomu, aby se napětí a případné konflikty zmírňovaly.

Přímo na akcích jsou to obvykle organizátoři, kdo stanovují základní rámec a očekávané chování. Obecná pravidla typu „chovej se slušně“ nemusí stačit, zejména pokud jde o citlivá témata – tam se vyplatí věci promyslet a srozumitelně nastavit dopředu.

Cílem přitom není přistupovat ke zranitelnějším osobám jako k někomu, kdo potřebuje neustálý dohled, ale aktivně vytvářet prostředí, které jejich zranitelnost zohledňuje a předchází jejímu zneužití. Někdy stačí jednoduché opatření – třeba informace, že se akce účastní nezletilí, a že je vhodné tomu přizpůsobit své chování. Pomoci může i jasné určení kontaktních osob, na které se lze v případě potřeby obrátit.

Užitečné je také poskytnout informace všem účastníkům – nejen těm, kterých by se problém mohl týkat přímo. Například jak reagovat, když se stanou svědky nevhodného chování. Mnohdy může i jednoduché vyjádření typu „pozor na to, že prožitek ze hry nemusí odpovídat skutečnému vztahu mezi hráči“ předejít zbytečnému nedorozumění nebo nepříjemnostem.

Obecně je přínosné podporovat přístup, v němž se vnímá, že mocenský rozdíl – ať už vzniká věkem, zkušeností nebo postavením v komunitě – nemá být využíván k prosazování vlastních zájmů, ale naopak k vytváření bezpečnějšího a vstřícného prostředí pro všechny. Ideálně takového, které je založeno na respektu, integraci a vzájemném konsenzu.

Akce jen pro nováčky; design her s ohledem na ně

Zranitelnými lidmi jsou v komunitě často nováčci. Pomocí pro ně může být vytváření her, které jsou určené právě pro ně. Mohlo by jít i o dopředu avizovanou skupinu nebo sekci v rámci většího larpu, kterou by měl na starosti pověřený organizátor a hráče by hrou podle možností provedl. U nás existují především bitvy nebo larpové tábory, které podobný servis poskytují.

Rizikem může být, že mohou vytvářet falešný pocit bezpečí. Věk je často průvodní konstanta zranitelných osob, stejně jako jsou častěji oběťmi dívky než chlapci. Akce pro nováčky mají velký potenciál naučit je tomu, jak tenhle koníček objevovat a užít si ho a jak tím snížit rozdíl mezi nimi a zkušenými staršími členy komunity (v pozici moci), na druhou stranu je nijak nepřipraví na situace, kdy se v rámci komunity dostanou do rizikové, konfliktní nebo společensky nepřijatelné situace. Mohou hráčům vštěpovat žádoucí mindset a pomáhat jim v začlenění se do komunity, ale jen když si to organizátoři uvědomují a pracují s tím. 

Vedle toho je možné s nováčky pracovat i na akcích bez podobného omezení, ale je třeba si uvědomit, že takoví hráči budou nezkušeně narážet i na bleed, blues, budou čelit intenzivním emocím a budou nejspíš potřebovat pomocnou ruku při jejich zpracování. Na nováčky se dá myslet při přípravě témat hry a dopředu takové věci komunikovat, poskytnout jim kontakty na bezpečné osoby a respektovat jejich zážitky i soukromí.

Organizátor také může nováčkům poskytnout možnost přijmout určitou odpovědnost. Nabídnout jim příležitost zapojit se do příprav, pomáhat s organizací, proaktivně s nimi s tímto vědomím komunikovat a snižovat práh zapojení. Nebo jim umožnit zapojit se do aktivit, ve kterých se seznámí s dalšími podobně (ne)zkušenými lidmi a získat jak vhled do organizování, tak jisté sebevědomí.

Práce s nováčky – konkrétní příklady

V komunitě lze budovat i osobní zájem a iniciativy, které mají vést k snazšímu začleňování lidí. Zde je několik návrhů:

Buddy systém

Míní se tím systém průvodců, kteří jsou ochotní pomáhat nezkušeným, navazovat nová přátelství a vtahovat nováčky do společenství, takový sociální most. Může být na akcích organizátory podporován shora jednoduše označením osob, které aktivně chtějí pomáhat prvohráčům například pomocí barevné stužky, jejíž význam je dopředu vysvětlen (lidé se žlutou stužkou jsou ochotní dělat vám průvodce a rádi vám s hrou pomohou).

Organizátoři mohou dopředu mít přehled o tom, kdo chce pomáhat vs. kdo pomoc využije a to například vhodně formulovanými otázkami v dotazníku.

Může ale existovat i zcela nezávisle a vyrůstat zdola. Myšlenka „dám si pozor, abych zranitelné lidi nevylučoval/a z kolektivu a naopak se jim trochu věnoval/a, když můžu„ může být velice užitečná a komunitou podporovaná. Buddy systém taky vede k tomu, že jsou lidé pozornější v rizikových situacích (např. když dojde na alkohol nebo přítomnost nezletilých osob). Obecně růst a budování komunity stojí právě na tomto. Není proto na škodu takové iniciativy vyhlašovat, oznamovat, označovat za přínosné a oceňovat.

Sharing

Míní se tím možnost sdílení zážitků po larpu, aniž by šlo o cílenou zpětnou vazbu ke hře. V každém případě jde o dobrovolnou aktivitu, která má probíhat v bezpečném prostředí a za nastavení určitých pravidel komunikace mezi účastníky.

Sharing nese i nevýhody. Předně je tu organizační zátěž. Tým na místě potřebuje vhodného animátora pro řízení diskuze. Je potřeba mít kontaktní osobu pro nezletilé účastníky. Organiátoři si musejí být vědomi toho, že takovou skupinu účastníků na akci mají a že je třeba s nimi vědomě pracovat. Musejí si na to vyhradit čas i prostor a investovat do komunikace ještě před akcí (ukázat cílové skupině, že se na ně myslí, že je tu možnost sharingu a prezentovat to jako příležitost, nikoli jako povinnost). Účastníci by zároveň neměli získat pocit, že jsou oddělováni od dospělých nebo nějak patronizováni.

Tím se otevírá i možnost mít nějaký podobný bezpečný prostor v průběhu celé akce, pokud to její formát umožňuje, a vést ho neformálněji.

Další podpůrné struktury

Jde o iniciativy, které poskytují servis hlavně nováčkům nebo zranitelným osobám, které mohou nabídnout a zajistit především organizátoři. Příkladem může být 

• vytvoření vlastního, zvláštního a srozumitelného informatoria. Sem patří i seznámení s bezpečnostními mechanikami, tematizace vhodného a nevhodného chování a jak se zachovat, když se s takovým chováním někdo setká; detabuizovat problematiku a zřetelně ji pojmenovat,
• uvedení a seznámení se s kontaktní osobou,
• vlastní volitelné aktivity, aby dotyční potkali na akci své vrstevníky (včetně již zmíněného sharingu),
• možnost seznámit se s dalšími hráči ještě před hrou online, aby se snížily obavy z toho, „že na hře nikoho neznají“,
• aktivní zvaní a empatická vstřícnost při zapojování těchto lidí do komunitního života mimo hru (na fórech, sociálních sítích),
• odkázání na návody, články a podpůrné texty i mimo web své akce,
• vytváření extra zápletek a příběhů určených pro nováčky (přičemž je to dopředu známo), případně v zápletkách počítat s buddy systémem.

Organizátoři pak mají mít přehled o tom, kolik takových lidí na akci mají a jak můžou kontaktovat jejich zástupce v případě krize. A je dobré oznámit ostatním hráčům, že na hře jsou nezletilé osoby (bez nutnosti na ně poukazovat jmenovitě) a je třeba podle toho volit své chování (které bychom po pravdě vlastně rádi viděli napříč celou komunitou).

V neposlední řadě mají organizátoři právo na svoji hru nepřijmout osoby, u kterých bylo v minulosti zaznamenáno nepřijatelné, ohrožující chování.

---

Text vznikl na základě spolupráce a širší diskuze mnoha přispěvatelů.

Tento příspěvek byl publikován dne 11. 4. 2025 (Pátek) v 10.06 v rubrice Praxe, Teorie, Z domova. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.