Už potřetí se tato severská larpová konference neobešla bez české účasti. Naše skupina tentokrát čítala celkem devět lidí – sedm Čechů a dva Slováky – a jednalo se tak o naši doposud nejpočetnější výpravu v dějinách skandinávských konferencí. Hooray! Tento článek je takovým malým shrnutím toho zajímavého, co se z mého pohledu na Knutepunktu událo – nesmíte tedy čekat obdivné litanie o přednáškách o edukačních larpech.

Středa

Netradičně jsme všichni letěli letadlem, protože Oslo je opravdu daleko. Sekuriťáci na letišti si mě samozřejmě osahali, ale aspoň jsem se nemusel zouvat jako Permon, jehož tradiční kanady se rámu pochopitelně nelíbily. Využili jsme nečlenství Norska v EU a začali nakupovat alkohol bez daně. Kdybych věděl, jak moc je pivo v Norsku drahé, nakoupil bych toho víc. Let byl příjemný a krátký a po chvíli napětí při hře „komu nechali v Praze batoh“ (kterou jsem málem vyhrál) jsme se připojili k Dogfoodovi, který na nás čekal v centru města. V Oslu už celý jeden den byl, protože si omylem koupil letenku s dřívějším odletem a měl možnost se seznámit s místními larpery už předchozí večer.

Odvedl nás do bytu Erlenda Eidsema Hansena, sympatického Nora, jehož malý byt se stal naším dočasným domovem; v devíti lidech bylo trochu těsno, ale vešli jsme se. Společně jsme pak vyrazili na první pecku letošního Knutepunktu – interaktivní divadlo v klubu Underwater pub. Šlo o noirovou detektivku říznutou Indiana Jonesem, které jsme se aktivně zúčastnili. Přestože divadlu obvykle neholduji a opít jsem se nezvládl, bavilo mě to. Po divadle jsme se pozdravili a pokecali se zbytkem přítomných účastníků nadcházející konference a dostali letošní sborník. Později doma na dobrou noc nám Erlend ukázal vůbec první sborník této konference z roku 2001, který sám editoval. Pěkný kousek historie. Zábavné bylo zjištění, že v onom sborníku seveřané řešili zhruba stejné otázky, které teď řešíme my.

Čtvrtek

Druhý den někteří z nás vyrazili v Oslu do muzeí, zatímco jiní hledali geocache. Všichni jsme se ale dokázali úspěšně vrátit do odjezdu autobusu, který hromadně odvážel účastníky KP přímo na místo konání. To vypadalo zhruba jako tábor s chatkami někde na Vysočině, jen s losími parohy nad vchodem, zamrzlým jezerem poblíž a výrazně komfortnějšími interiéry. Po troše byrokracie (registrace, placky, ubytování) a večeři jsme se zúčastnili trochu rozpačitého úvodního rituálu a následně komorního larpu o tom, co se stane patnáct let poté, co se banda deváťáků opije na školním výletě a dva spolu veřejně souloží. Pokud o něm chcete vědět více, použijte Google, heslo „school trip“ a mozek. Larp se odehrával paralelně po malých skupinách a tak jsme si potom mohli vyprávět průběh různých verzí.

Po larpu (který se tradičně některým líbil a některým ne) už přišla zásadní přednáška Clause Raasteda „How to Get Laid at Knutepunkt“, kde jsme se dozvěděli, že souložit na KP je jednoduché – stačí se jen opít a nesnažit se na Němky dělat dojem hajlováním. Anotace „slightly funny, very offensive“ lhala jen trochu – funny to bylo rozhodně víc než offensive. Závěrečný pokyn „Get drunk at the bar. Get laid.“ se následně pokoušíme plnit, ale bar je tragédie. Na chatce proto rušíme část vlastních zásob Pilsner Urquell. Debata sklouzne k obvyklým tématům jako komerce, CoM a podobně, a tak jdeme raději spát.

Pátek

První plný den konference začíná mimo jiné veleúspěšnou přednáškou Jany a Permona o českém larpu. Češi jsou po ní slavní, protože objevili larp už ve dvacátých letech minulého století, a mezi osobnostmi severského larpu se objevují spekulace, zda z naší strany nejde o pečlivě připravenou mystifikaci a hodlají jména Jaroslav Foglar, Miloš Zapletal a SVAZARM ověřovat Googlem. Z historických kořenů českého larpu je rázem velké téma a Permon později dostává nabídky k dalším prezentacím po Skandinávii.

Přes den jsme se rozbíhali a scházeli na různých částech programu. Některé byly lepší, některé horší; anotace se dají nalézt na stránkách konference a obsah v jejím sborníku. Z těch zajímavých zmíním např. workshop o designu scény pro larp, přednášku o stylech designu larpu od Eirika Fatlanda a zejména přednášku Markuse Montoly a Jaakka Stenrose o pervazivních hrách a zejména larpech. Zajímavostí byl workshop o rituálech, který vedl Mike Pohjola, odkud jsme s Jezevcem utekli zhruba po deseti vteřinách. Nebyl to workshop o rituálech, ale workshop-rituál. Jana poté, co tam později nakoukla, pak říkala cosi o heavy metalu, Pohjolovi v transu a zpívajících účastnících. I tohle je KP. Stejně jako velká party večer, kde se pilo, tančilo, a sledovalo… no, vystoupení. Víc k tomu raději nemám co dodat.

Sobota

Druhý den jsme pokračovali programem, který se nesl v podobném duchu jako ten páteční. Za zmínku stojí prezentace o Dollplay, posledním projektu společnosti Company P (organizátorů mmj. Sanningen om Marika), interaktivního dramatu podporujícího seriál Dollhouse. Na příští rok slibuje Company P panevropský projekt. Smutná zpráva je, že „panevropský„ pravděpodobně nebude zahrnovat Česko. Nicméně i tak jsem zvědavý o čem budou mluvit příští rok…

Po celodenním programu jsme na naší chatě uspořádali Czech Party. Počáteční obavy, zda vůbec někdo přijde, se rychle změnily v obavy, zda nám něco zbyde z chaty. Party to byla zběsilá a zahrnovala všechny příslušné aktivity – recitaci na stole, úryvek z klingonské divadelní hry, zpěv různých národních písní, a pochopitelně také konzumaci národních nápojů, zejména českých. Na party se v jednu chvíli sešlo celkem deset národů.

Přiznám se, že referuji pouze o části večera, neboť jsem brzy odpadl. Mezitím se ale jinde také tančila tradiční pornopolka a po skončení naší party se dav přesunul na jinou do jiné chatky se spoustou barevných nápojů. Ale nejspíš si většina severských larperů bude pamatovat tu českou.

Odjezd

Poslední den jsme zahájili kocovinou a někteří z nás pokračovali programem. Byl to klasický závěrečný den – balení věcí a úklid, výměna vizitek, společné fotky a podobně. A pak už hromadný odjezd do Osla, kde jsme provedli další kešovací kombajn, a vyrazili do hospody, kde se měli lidé z KP sejít. Protože tam ale nebylo místo, vyrazili jsme k Erlendovi domů. Ten z hospody přes SMS sliboval, že odtamtud někoho přitáhne a doma budeme popíjet dál. Přijali jsme s úlevou, že se mu nepodařilo nikoho přesvědčit – brzy ráno jsme vstávali na letadlo. Poslední noc v Norsku jsme tak strávili v klidu.

Pondělí už bylo ve znamení cestovního spěchu – letiště (kde dáma za přepážkou s klidem odkázala Jezevce zpět k dlouhému průchodu páskami, protože je obešel a předběhl neexistující frontu), bezpečnostní prohlídka (kde si mě opět museli osahat, a tentokrát i zout), tranzit a konečně opět pohodlný let. Na letišti nás potkalo příjemné překvapení, když na nás čekala dvojice průvodců po Praze v podobě Daysira a Pontifex (díky, pobavilo!), díky čemuž bylo s kým jít na oběd (a hlavně na české pivo). A po cestě do Brna jsme se mohli v klidu rozejít domů. Za týden nás čekal Odraz, a za rok Knutpunkt ve Stockholmu. Aspoň doufejme.

Odkazy

• Knutepunkt 2009
• Knutpunkt 2010

Tento příspěvek byl publikován dne 19. 5. 2009 (Úterý) v 12.19 v rubrice Reportáž, Ze světa. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.